Voda si vždy najde cestu

…vzpomínky na povodně z roku 2013

Řeka je krásná a pohled na ni dokáže uklidnit. Ale jen do té doby, než se její toky začnou zvedat. Velká voda je živlem, který není snadné regulovat, vždy si totiž najde cestu. Lidé přirozeně vytěsňují negativní prožitky a neradi vzpomínají na to, co jim ublížilo, vzalo domov, střechu nad hlavou, v nejhorším případě i někoho blízkého. Přesně před deseti lety v květnu napršelo více než obvykle. Vydatné srážky dosáhly v Čechách v plošném v průměru 100 mm, na postiženějších oblastech až 180 mm. Menší přítoky Vltavy a tzv. neměřitelné mezipovodí (stráně a svahy vedoucí do vodních toků) byly překvapivě jednou z největších příčin povodní v roce 2013. Řeka tak po relativně krátké době ukázala znovu svou sílu a předložka v názvu města se opět změnila z „nad“ na „pod“.
Červnovou povodní 2013 bylo zaplaveno území o výměře 31 hektarů
a dotkla se téměř čtyř tisícovek kralupských obyvatel.

POHODA NA DOSAH. IRONIE OSUDU
1. Co se vám nejvíce vybaví při vzpomínce na povodně v roce 2013? Jaký obraz/příběh vám utkvěl v paměti?

2. Jak a kde jste je prožívali?

3. Myslíte, že reakce Kralupanů na povodně v roce 2013 změnila zkušenost s ničivou povodní v roce 2002? Jak byste zpětně zhodnotil chování lidí při povodni 2013 – pomáhali, nabízeli pomoc?
4. Jsou Kralupy dnes, podle vašeho názoru, na takovou situaci lépe připraveny?

Petr Holeček, místostarosta města Kralupy nad Vltavou
(v roce 2013 starosta města Kralupy nad Vltavou)
1.
Asi nejhorší chvílí pro mne bylo vyhlásit evakuaci sídliště U Cukrovaru ve 3:30 hodin 3. června. Voda se totiž již valila přes most Na Františku, Zákolanský potok zaplavil podjezd pod tratí a hrozilo, že voda stoupne i do podjezdu v Lobči. Tím by vlastně z této oblasti nebylo úniku. Naštěstí obyvatelé již dopředu s touto možností počítali a velmi rychle a spořádaně svá obydlí opustili. Stav ohrožení v Kralupech pak trval ještě několik dní i po uklidnění řeky, neboť deště na Kladensku zcela naplnily malé toky vtékající do Zákolanského a Svatojiřského potoka. Protrhly se, nebo protrhnutím ohrozily rybníky na jejich tocích, a tak jsme všichni byli v pohotovosti a připravovali se i na tyto možnosti. Současně jsme však také komunikovali a spolupracovali s obcemi ležícími v našem regionu, u Vltavy, které byly také velmi postiženy a potřebovaly naši pomoc, či radu.

2.
Povodně 2013 jsem prožíval velmi intenzivně. Hodně si vzpomínám na zasedání krizového štábu, který se v inkriminovaných dnech scházel mnohokrát, v denních i v nočních hodinách. Také na své spolupracovníky ze štábu, kteří mi velmi pomáhali a díky nimž jsme povodeň přečkali bez ztrát na životech, spořádaně a bez většího chaosu. Po zkušenostech z předcházejících povodní jsme věděli, že právě správné rozdělení kompetencí, spolupráce s policií, neustálé kontakty s Povodím Vltavy, s hasičskými sbory a se všemi jednotkami integrovaného záchranného systému povede ke zmírnění stresu z veliké vody. Pamatuji se, kolikrát za den mi spolupracovníci hlásili stav stoupající hladiny Vltavy a potoků a jak naši vodaři vypočítávali – a velmi přesně – možné vzedmutí toků. Dle toho jsme mohli predikovat možné zasažení městských ulic i čtvrtí a informovat a varovat o tom naše občany.

3.
Po zkušenostech z roku 2022 jsme věděli, že za ustupující vodou přijdou na stále zasedající krizový štáb ty nejtěžší úkoly. Vrátit obyvatelstvo do svých domovů a zabezpečit ochranu jejich majetku a zdraví. Vyčistit ulice a domy, vyčíslit škody na městském i soukromém majetku a vrátit chod města do normálního režimu. Opět nám k tomu velice pomohly desítky a desítky hasičů, policistů, zdravotníků, vojáků i dobrovolníků z celé naší republiky. I naše partnerská města přispěla penězi, technickým vybavením, brigádami do škol. Některé kralupské podniky a firmy nabídly taktéž velmi vítanou pomoc materiální i finanční. Mnozí Kralupáci, nezasaženi povodněmi, přispěchali na pomoc svým příbuzným, známým, i neznámým. Projevovala se tu, bohudíky, veliká solidarita a dobrá vůle.

4.
Zkušenosti – i z nejtěžších katastrof – jsou vždy k nezaplacení. A tak bylo v nedávných letech upraveno koryto Zákolanského potoka, odstraněny naplavené i nahromaděné překážky a opraveny a vyčištěny rybníky na jeho toku. Povodí snad také více dbá na úklid břehů řeky, a tím v případě větší vody i možného rozlivu v úsecích neobydlených a k tomu nezastavěných. Vypracoval se dokonalejší plán manipulace na vltavských přehradách a zdokonalil se monitoring hladiny Vltavy. Přemýšlelo se i o protipovodňové hrázi, ale pro členitost našich břehů, vtékající potok i některá negativní odborná stanoviska, k realizaci nedošlo.
———–

Ing. Vojtěch Pohl, místostarosta města Kralupy nad Vltavou
(v roce 2013 manažer bazénu a sportovní haly, Kralupská sportovní)
1.
Asi nejtypičtěji se mi vybaví, že bylo pod vodou prakticky celé centrum, Mostní ulice, včetně stavby nové radnice, která byla tou dobou rozestavěna. Také si pamatuji, že voda v jeden den stoupala velmi rychle. Toho dne jsem byl pracovně na Cukrovaru a po pár hodinách už bylo skoro nemožné tuto lokalitu opustit autem.

2.
Toto období jsem prožíval přímo v Kralupech. Byl jsem zaměstnaný na kralupském bazénu a tou dobou jsme již velmi intenzivně připravovali koupaliště na letní sezonu. Pamatuji si, že jsme dokonce měli po Kralupech za tímto účelem reklamy se slogany „přijďte si k nám zaplavat“ nebo „pohoda na dosah“, které se po příchodu povodní ukázaly jako velice ironické.

3.
Nedokážu zcela posoudit rozdíl v chování lidí, během první povodně jsem byl ještě jako student na soustředění. V roce 2013 jsme s Kralupskou sportovní po prvotním opadnutí velké vody šli na pomoc ostatním do zasažených lokalit. Myslím si, že solidarita je v tomto případě naprosto na místě a že si lidé v těchto těžkých životních situacích musí vzájemně pomoci.

4.
Myslím si, že částečně ano. Hlavním aspektem je to, že se již dříve podařilo vyjednat přívětivější regulaci Vltavské kaskády, tedy že přehrady na řece Vltavě ponechávají větší kapacitu pro případ přívalových dešťů. Dále v rámci krizového řízení a po zkušenostech byla vytipována kritická místa, pro která existují dílčí protipovodňová opatření.

Mgr. Jan Kobera, vedoucí Odboru životního prostředí MěÚ Kralupy
1.
Povodeň, jako asi každá živelní pohroma, odhalí především slabiny a silné stránky systému i jednotlivců. V roce 2013 se ukázalo, jak důležité jsou zkušenosti načerpané při povodni 2002. Osobně jsem v roce 2002 povodeň zažil, proto se mi v roce 2013 zdálo všechno jednodušší. Když povodeň začala, okamžitě mi bylo jasné, jaké konkrétní úkoly budou vykonávat jednotliví pracovníci odboru v této mimořádné události. Povodní začíná úplně jiný režim. Ráno schůzka na štábu, tam byli všichni seznámeni vodoprávním úřadem s vývojem situace. Starosta města, jako předseda povodňové komise, pak rozdával úkoly k zabezpečení chodu města a obnově technické infrastruktury. Zde bylo jasně vidět, kdo je schopen dílčí úkoly organizačně zajistit a má rozhodovací schopnosti a kdo je naopak pouhým „účastníkem“. Při povodni nejsou potřeba pouze odborní specialisté, je třeba zajistit 24hodinovou službu na štábu, vést záznamy v povodňové knize, sledovat zpravodajství ČHMÚ, zajišťovat humanitární pomoc, svoz odpadu, rozdělit dobrovolníky potřebným atd. Tím chci říci, že v ten okamžik není důležité, kdo co dělá, ale že dělá a jeho práce přináší efekt. Vždy si vzpomenu na krásný příměr jedné paní učitelky: „mám ráda chytré žáky, s těmi je pro učitele radost spolupracovat. Dále mám ráda žáky, kteří se sice tak dobře neučí, ale jsou pracovití, ti mi opraví střechu nebo omítku na domě. Pak je třetí kategorie. Ti jsou jako bláto – ani k učení, ani k práci!“ A toto o povodni platí dvojnásobně.

2.
V Kralupech, samozřejmě. V ten okamžik úplně přenastaví člověk hodnoty. Den při povodni začíná v 6:00 obhlídkou v terénu, v 7:00 zasedání povodňového štábu, 8:00 přenesení úkolů na pracovníky v terénu. Následuje práce v terénu, ve 14:00 vyhodnocení fyzických úkonů za dopoledne, předpověď hydrometeorologické situace pro další den, stanovení úkolů pro zabezpečení chodu města i dalších obcí v ORP. Následuje práce v terénu samotná a v 19:00 vyhodnocení odpoledních činností a program se opakuje dle aktuální potřeby a končí půlnocí.

3.
Určitě. Stejně jako organizační pracovníci využívali zkušenosti pro zvládání povodně, tak i lidé měli zkušenosti. Hlavně se neuvěřitelně zlepšila disciplinovanost. Lidé už živel nepodceňovali, naopak dbali pokynů, dodržovali stanovené opatření a až na výjimky akceptovali stanovený řád, např. při evakuaci nebo při likvidaci odpadů. Tím nevznikal chaos a město se, dle mého názoru, vypořádalo s nápravami velmi rychle, bez chaosu a se ctí.

4.
Na povodeň se nikdy dokonale nepřipravíte. Hlavní přípravou je si povodeň připomínat. Kralupy jsou ze dvou třetin v záplavovém území významných toků – řeka Vltava, Zákolanský potok, Knovízský potok. Jsou zde vyhlášeny i aktivní zóny, kde jsou zakázané jakékoliv stavební činnosti. Podle toho byly upraveny i územní plány. Základem všeho je tedy řád a disciplína, jak dodržování preventivních opatření, tak při povodni samotné. Ve vyspělých státech to tak obecně funguje, a proto jsou napřed. Jako opatření proti povodni není řešení budovat vysoké hráze a zátarasy. Ochranou jednoho území zhoršíte pak zpravidla situaci na území dalším. Zúží se profil, zvýší rychlost průtoku nebo vybudujete nevzhledná betonová monstra a totálně znehodnotíte vzhled města. Musí se proto hledat pozemky mimo zastavěná území, na které se při zvýšení hladin umožňuje přirozený rozliv vody. To je hlavní úkol a i nejefektivnější řešení.

Mgr. Eva Kostlivá, v roce 2013 ředitelka Městské Policie Kralupy
1.
Voda, stres, únava, solidarita, spolupráce, bezpečnost, týmovost, nasazení. Plánování a úprava směn ze dne na den. Na pomoc nám tenkrát přijeli strážníci z MP Zlín. Bylo to těžké a náročné období. Na dozorčí službě museli být dva strážníci, telefony neustále vyzváněly, kontrolovali jsme stav hladiny řeky Vltavy, Zákolanského potoka. Pomocí hlásného systému ve vozidlech informovali občany. Z Kladna nám přivezli strážníci pytle na písek. Museli jsme zajistit přeparkování všech vozidel v zátopové oblasti a připravit se na evakuaci obyvatel dotčených oblastí, a když to nastalo, tak někdo nechtěl za žádnou cenu opustit svůj domov. Pamatuji si, že paní Kolková z útulku nám zavolala, že bude připravená ve dne v noci, prostě kdykoli převzít nalezeného psa, tuto službu jsme několikrát využili.
Teď při té otázce se mi vrací celá řada prožitých situací, třeba jak nám volal pán (na jméno si již nevzpomenu), že by potřeboval zajistit dřevěnou chatku, která se mu utrhla na zahradě. Ve spolupráci s hasiči potom došlo k ukotvení chatky. Ta pomoc občanům byla různého charakteru a v té době to byla převážná činnost naší práce. Na druhou stranu si pamatuji na paní, která zazvonila na služebnu MP a přinesla plnou krabici chlebíčků jako poděkování za naši práci a nasazení. Určitě si také vždy vybavím mimořádnou událost, která se tehdy stala a byla předána na PČR.

2.
Celou dobu na služebně MP. Vzpomínám si, že jsem již nespala něco přes 30 hodin a šla jsem si lehnout v kanceláři, asi po 10 minutách byl svolán krizový štáb – no, byl to mazec. Poděkování patří ale všem tehdy sloužícím strážníkům, na které jsem se nejen já mohla spolehnout. Nebyla chvíle odpočinku, jedlo se za pochodu. Od nikoho jsem neslyšela: „Já už nemůžu.“ Nestalo se, že by někdo nezvednul telefon, když jsem volala, že je potřeba, aby šel do práce.

Mgr. Kamil Hainc, tajemník Městského úřadu Kralupy
(v roce 2013 vedoucí Právního odboru MěÚ Kralupy)
1.
Rychlé zvedání hladiny potoka ve městě. A jak se vracely vzpomínky na r. 2002 a lidi, které jsem potkal. V r. 2002 jsem byl pracovníkem okresního úřadu a byl přidělen na několik týdnů na výpomoc do OÚ v obci Libiš, která měla v katastru zaplavenou Spolanu Neratovice. Zároveň v obci došlo k sesuvu a poškození desítek rodinných domů.
Hlavní vzpomínkou na povodeň v r. 2013 jsou velice rychle na sebe navazující etapy úklidu a obnovy města. A jak se každý večer v Žižkově ulici (před restaurací U Kohouta) se všemi pomocnými složkami a dobrovolníky příjemně posedávalo.

2.
Tuto povodeň už jako pracovník MěÚ. Z pověření města jsem byl předsedou Bytového družstva Na Hrádku, to jsou ty dva vysoké bytové domy u vltavského břehu. Během víkendu jsme vše připravili na případné zaplavení, včetně (jak se později ukázalo) užitečného vyklizení všech sklepů. V pondělí jsme s kolegy zrealizovali preventivní stěhovací práce ve spodních místnostech domu č. p. 6 na Palackého náměstí (nyní Úřad práce Kralupy n. V.) a v jeho dvoře, kde tehdy úřadovalo několik odborů MěÚ.

3.
Už se vědělo, že ve městě nedojde k sesuvu domů, a že po opadnutí vody rychle proběhnou úklidové práce. Stejně tak, že se město opět postará o rekonstrukci městských objektů. A taková byla i realita. Díky pomoci dobrovolných hasičů a TSM došlo rychle k vyčištění komunikací a veřejných prostranství od bahna. Došlo i k rychlé obnově dodávek elektřiny, vody a plynu.

4.
Určitě ano. Současné vedení města má velkou osobní řídící zkušenost právě z povodně v r. 2013. Na MěÚ je mnoho organizačně zdatných pracovníků, často i s osobní zkušeností „co vše a jak“ je potřeba v dalších měsících obnovy města zrealizovat. Zároveň všechny městské složky v integrovaném záchranném systému byly v uplynulých letech personálně i systémově připravovány a městem materiálně podporovány.

Lukáš Hodík, DiS., manažer krizového řízení
(v roce 2013 strážník MP)
1.- 2.
V roce 2013 jsem sloužil u městské policie. Společně s našimi dobrovolnými hasiči jsme strávili množství času např. ve Vltavské ulici. Tato lokalita je položena nízko u řeky a vzhledem k prognózám bylo očekáváno její ohrožení stoupající hladinou Vltavy. Většina obyvatel uposlechla varování a provedla evakuaci místa po vlastní ose. Ne všichni ovšem uvěřili, že situace je opravdu vážná a odmítli opustit svá obydlí. Den poté byl stav podstatně vážnější a nezbylo, než nasadit „brodivky“ a vydat se (již zatopenou ulicí) na pomoc. Tato akce nebyla nejjednodušší, protože proud řeky byl velmi silný a několikrát jsme si mysleli, že to dál nepůjde. Nakonec se nám podařilo evakuovat všechny potřebné i s domácími mazlíčky, a to doslova tak, že jsme je přenášeli nad vodou, což bylo fyzicky značně náročné. Povedlo se a všichni prošli nelehkou situací bez úhony. Následovaly tři dny prakticky beze spánku. Zajišťovali jsme další potřebné úkoly, např. uvolnění zaseklého víka odtokového kanálu pod železničním mostem, předávání informací o situaci občanům, monitoring situace na značně rozšířeních březích Vltavy, pomoc seniorům, rozvoz materiálu atd. Naštěstí se nakonec neopakovala tak extrémní situace, jako v roce 2002, ale i tak se jednalo o velmi náročnou zkoušku.

Jiří Vachalec, hasič HZS Synthos
(v roce 2013 velitel SDH Kralupy)
1.-2.
Vody bylo v roce 2013 sice méně, ale chovala se zase úplně jinak. Už předchozí povodeň změnila ráz krajiny a byla udělána protipovodňová opatření, ale voda, ta si vždycky najde cestu. S vodou a s větrem si jen tak neporadíte. Povodně 2013 jsem trávil v krizovém štábu, v terénu jsem tím pádem byl o dost méně než např. v roce 2002. Vybaví se mi stavění protipovodňových hrází a nekonečné pytlování, za jeden den jsme udělali až 18 tisíc pytlů. Ty zbrzdily průtok vody a např. prodloužily možnost použití komunikace z Lobče na Cukrovar alespoň o dva dny. I to je v takové situaci zásadní.

3.
Předchozí zkušenost byla znát především na chování občanů, byli mnohem disciplinovanější. Musím pochválit i veřejnost, dokonce i tehdejší studenty Dvořákova gymnázia, ti nám tehdy pomáhali i se svými rodiči.

4.
Jistě jsme dostatečně poučeni z obou velkých povodní a víme, jak v takové situaci postupovat. Zcela připravit se ale nelze. Já osobně si myslím, že Zákolanský potok je pro nás možná nebezpečnější než celá řeka. Kdyby přetekl např. v ohybu V Olších, tak celé to území je pod úrovní potoka. To ale nebudeme přivolávat.

Tomáš Měkota, velitel SDH Kralupy
(v roce 2013 hasič SDH Kralupy)
1.-2.
Za moji osobu se mi ihned vybaví hodně práce, málo spánku, všude přítomné hromady nánosů, se kterými naše jednotka bojovala nepřetržitě několik týdnů od rána do večera. Abych nepsal jen samá negativa, tak i povodeň může mít své kladné stránky. Najednou vidíte ochotu pomáhat i za cenu zrušené dovolené s rodinou, další dobrovolní hasiči si dovolenou vyčerpali právě za účelem pomoci druhým při odstraňování následků povodně. Vyměnili tak dovolenou na Maltě za dovolenou ve všudypřítomném blátě. Všem těmto lidem patří neuvěřitelný dík za jejich obětavost. Já (jakožto dnešní velitel místní jednotky) si toho opravdu moc vážím, že mohu s takovou správnou partou nadále spolupracovat.

3.
Reakce Kralupanů určitě změnila zkušenost z předešlé povodně 2002. Já osobně mohu potvrdit, že veškerá opatření, např. evakuace objektů či rovnou sídlišť, se obešla bez velkých problémů. V době, kdy voda každou hodinu stoupala, se zahajovaly práce dle povodňového plánu města a hasiči začali připravovat pytle s pískem v ulici Vltavská, kde se zajišťovaly domy a zahrádky našich občanů. Při tzv. pytlování v této ulici začali přicházet dobrovolníci z řad civilistů. Následně po opadnutí vody a návratu do postižených domů byla vidět vzájemná sousedská vstřícnost a pomoc s odklízením následků.
Po celkovém shrnutí této situace bylo vidět, že občané města se umí semknout a vzájemně si pomoci.
4.
Řeka Vltava je nedílnou součástí našeho města, dokáže nám přinést spoustu radosti, ale dokáže nás hodně i potrápit, jak už nám párkrát ukázala. Věřím, že kdyby měla znovu nastat taková situace, tak ji společnými silami opět zvládneme…

Řeka – nekonečná inspirace i nezkrotný živel. Na obou březích Vltavy se dnes procházíme, potkáváme, pořádáme kulturní akce. A přejeme si, aby se z těch břehů už nikdy v takové míře nevylila.
Nakonec – dovedete si Kralupy představit bez řeky?

Hana Bozděchová