Kapelu Brutus není třeba dlouze představovat, neexistuje snad nikdo, kdo by ji neznal. Legenda českého tancovačkového bigbítu byla založená v 60. letech. Jejich písně za neuvěřitelných 57 let činnosti zlidověly. Kapela si prošla peklem normalizace a dále plní „vyřčená i tajná očekávání fanoušků“. Typický červenožlutý plakát můžete vidět na místních vývěskách, již 4. 11. zazní jejich nefalšovaný bigbít ve Vltavě: „Opijem se“ a “Půjdeme spolu do nebe“?
Historie
Skupina vznikla v Rakovníku v roce 1966 pod názvem Mandragora. Politická situace v době normalizace jí několikrát pozastavila činnost, hudební těleso ji však vždy pod novým jménem obnovilo (1973 – Elektronik, 1980 – Brutus, 1982 – Kyklop). Po revoluci v roce 1989 působí pod názvem Brutus. Se svými koncerty objíždí celou republiku, od velkoměst po zapomenuté vesničky.
Členové skupiny
Za celou dobu existence skupiny se v ní vystřídalo 49 muzikantů. V současnosti hrají ve složení Vladimír Hasal (kapelník, manažer), Alexander „Sáša“ Pleska (frontman, umělecký vedoucí), Pavel Fišar (nepravidelně) , Milan Křížanovský (nepravidelně), František Matějovský (nepravidelně), Václav Trlica, Jan Prokop, Zbyněk Šlajchrt (nepravidelně), Jan Bitman (ne-pravidelně), Jan Nový (nepravidelně), Michal Cerman (nepravidelně).
Koncerty
Kapela na svých koncertech odehraje zhruba 60–70 písní během čtyřho-dinového večera. Celkový repertoár skupiny Brutus činí přes 100 písní. Během koncertů hrají také bigbítové a rock and rollové standardy. Texty kapely jsou převážně veselé – pojednávají o lásce, pití či tanci.
Známé hity
Opijem se, Půjdeme spolu do nebe, Dlažební kostka, Gorila, Somráci, Po-slední přání, Zdá se mi a mnoho dalších.
Další aktivity kapely
Skupina si zahrála ve filmu Indiánské léto Saši Gedeona, podílela se na sitcomu Comeback, v němž fragment songu Zdá se mi tvoří jeho znělku, členové skupiny hrají ve dvou dílech tohoto seriálu. Píseň Gorila zní i ve filmu Okresní přebor Jana Prušinovského. Kapela dále účinkovala ve filmu Tomáše Svobody Dvě nevěsty a jedna svatba, Brutus tam má několik zná-mých písní a je zachycen na venkovské tancovačce. Skupina spolupracovala či vystupovala se slovenskými No Name či Zónou, dále s legendárními UK Subs, TV Smith, Dr. Feelgood nebo s britskými The Vibrators.
Do Lobečku za frontmanem kapely Brutus…
Sáša Pleska udržuje oheň pod kotlem (také v něm :)) neuvěřitelných 49 let, energie má stále na rozdávání. Možná ho potkáváte v kralupských ulicích, aniž byste o tom věděli ;). Jaké období kapely považuje za to nej? Čemu zasvětil svůj profesní život? Jak jej ovlivnilo působení v „Kaučuku“ a život na Šachovnici? O to se podělí na dalších řádcích…
Medailonek:
Ing. Alexander „Sáša“ Pleska
* 6. února 1947.
Absolvoval SVVŠ v Rakovníku, následně v roce 1970 vystudoval VŠCHT.
Chemik v oblasti syntézy aplikovaných polymerů, objevitel iniciátoru pro výrobu bifunkcionalizovaných kapalných polybutadienů.
Pracoval v Ústavu makromolekulární chemie v Praze, od roku 1974 ve Výzkumném ústavu syntetického kaučuku Kralupy (49 let).
Od roku 1974 je klávesistou, zpěvákem, frontmanem a uměleckým vedoucím bigbítové skupiny Brutus, pro niž napsal velkou část písní.
Bydlí v Lobečku na Šachovnici.
Pane Plesko, v Kralupech žijete většinu svého života, z kroniky na vašem webu lze vyčíst kladný vztah k městu, co vám zde učarovalo?
Kralupy nad Vltavou jsou krásné místo, mají v Růžovém údolí vlastního vinaře. A do Mělníka pro víno na kole podle vody je to kousek. Mají také pražiče kávy i výrobce výborných limonád. Bohužel limonády moc nepiju…
Jak vzpomínáte na dlouhá léta působení v Kaučuku, přirostl vám k srdci?
Z okna na Šachovnici se dívám na malou výrobnu kapalného kaučuku, kterou jsme s kolegy z výzkumáku vymysleli, i na větší výrobnu styren butadienového kaučuku, kterou vymysleli kolegové před námi. Rozdíl mezi výzkumákem a továrnou, kterou výzkumák navrhne, je asi jako mezi stavitelem chrámu a církví, která v tom chrámu pak koná bohoslužby. Akorát, že o staviteli se učí děti ve škole i po sto letech, na výzkumníky, kteří navrhli chemickou továrnu, se zapomene ještě za jejich života.
Kaučuk je postaven podle podkladů Baťova Výzkumného ústavu ve Zlíně ze čtyřicátých a padesátých let minulého století, podobně jako Silon v Plané na Lužnicí. Když se podíváte na vnější architekturu, na fasády staveb, tak to je všechno Baťa. Polyamid a styren-butadienový kaučuk dokázaly dělat tehdy jen průmyslově nejvyspělejší země, mezi něž Československo patřilo. Část toho ústavu s několika sty zaměstnanců se po vybudování Kaučuku v roce 1962 přestěhovala do Kralup nad Vltavou a výzkumák fungoval jako nezávislá jednotka pod generálním ředitelstvím Chemopetrol, které si pak nechalo postavit Drákulov v Kobylisích. Postupně počet zaměstnanců klesal. Ještě před prodejem Kaučuku do Polska byl výzkumák zrušen, z původních několika set lidí zbylé dvě desítky částečně přešly do Kaučuku, častečně jako laboratoř k naftovému gigantu Total, který skoupil další podobné výrobny ve Státech a Evropě. Pro Total, přejmenovaný na TotalEnergies, pracuju dodnes, už jako externista -důchodce.
Na internetu se o vás píše, že jste: „objevitel iniciátoru pro výrobu bifukcionalizovaných kapalných polybutadienů“, co si pod tím může laik představit?
Ta možnost navázat dva atomy lithia na jednu molekulu butadienu a vzniklý adukt nezachytit, takže hned reagoval s dalším butadienem na polymer, byla známá. Jen jsem našel postup, jak vzniklý dilithioadukt zachytit, aby ho bylo možné jako správný iniciátor použít dál v libovolném množství, čase a místě. Bez technického zázemí s oddělením strojní konstrukce, automatizace, vývojové dílny a knihovny s vědeckými časopisy, jen s běžným vybavením chemické laboratoře, by to asi šlo těžko.
Kde se ve vás objevila láska k chemii?
Někdy ve čtvrté třídě jsem četl Krakatit od Karla Čapka, verneovky jako Tajuplný ostrov, předválečný/válečný časopis Mladý konstruktér. Učebnice pro střední školy z ruského knihkupectví na Václaváku, samozřejmě bez teček nad jo, protože to Rusové vědí, kde mají ty tečky být. Když mi, tak nějak mezi pátou a šestou třídou, v ruce vybouchla pumpička na kolo, předělaná na raketu poháněnou chlorečnanem a sírou – obojí se běžně dostalo na kila v drogerii – usmyslil jsem si, že budu chemikem a budu dělat palivo do raket. V roce 1974 jsem pak šel do výzkumáku v Kralupech nad Vltavou, kde Jiří Čermák vedl vývoj kapalného polybutadienu, který se na to palivo používá. Výzkumák dělal na nových projektech pro polystyrenové hmoty, v kaučukářské branži vylepšoval stávající technologii na styren-butadienový kaučuk a měl nerealizovaný projekt na koncentrované latexy, kapalný polybutadien tam byl jediný nový produkt s nejistým uplatněním. Úředníci z generálního by to asi dávno zastavili, ale Čermák nasmlouval RVHP spolupráci s Východním Německem, tak to nechali žít a propracovávat k dokonalosti 17 let, až do revoluce. Po roce 1989, v záchvatu náhle propuknuvší euforie ze svobody, kdy se například kupovalo hokejové mužstvo z Opavy, dal Kaučuk ty nejlepší lidi na vybudování a uvedení do chodu. Žádná přicmrndávka, zcela nový postup. Máme už s tím postupem v provozu sesterskou výrobnu ve Francii. Ale nakonec, do vesmíru se létá s něčím jiným, a ta naše varianta kapalného kaučuku se do raket nedává vůbec.
Dalo by se říci, že vám často kritizovaný chemický odér města profesně voní?
Někdo si kupuje lepidlo, aby mohl čichat toluen, my ho v továrně můžeme čichat zadarmo, ba co víc, ještě nás za to platí.
Kromě chemie se dlouhá léta věnujete hudbě… Objevují se některá kralupská místa ve vašich písních, nebo alespoň nějaký motiv či inspirace?
Pražských reálií máme dost, Libeň, Žižkov, Václavák. Z přilehlých míst, která jistě brzy i úředně splynou s Prahou, máme dvakrát Říčany. Jednou, protože se tam dělal výborný tuzemský rum, podruhé, protože jsme hledali dvě města, mezi nimiž vlak nejede tunelem, Čerčany a Říčany.
Jak byste popsal atmosféru vašich koncertů?
Když někde prší a je zamračeno, to se snadno popíše. Když něco letí až do nebes, co o tom napsat? Přijď a užij.
V čem se lišila nálada na koncertech v době normalizace?
Nálada byla všeobecně empatická. Množství vypitého piva bylo omezené nejen pohlcovací schopností každého notorika, ale taky dostupností. Když pivo došlo a vypil se všechen rum, nálada postupně uvadala. Sex byl volnější, byla už pilulka a nebyl ještě AIDS. Konopí a metamfetamin byly na zábavkách téměř neznámé.
Jaké období kapely bylo vůbec to nej?
Rok 1977-8. Stále platilo, že co není výslovně povolené, je zakázané, ale snad jediný vážnější zákaz jsme dostali až na konci 1978, kdy nás po stížnosti okresního prokurátora, který jako rodič zhlédl zábavku pro studenty gymnasia, vypověděl zřizovatel. V Anglii byla exploze punku. My jsme se tak trochu přidali, už jsme něco měli dřív, takový protopunk, samozřejmě kontakt nebyl žádný, tok informací byl jednosměrný. Na Laxíku běžel v neděli večer pořad vyhrazený punku, v Kralupech jsem na Šachovnici chytal polskou Trójku s několika novými celými deskami týdně, nová vlna, punk a pub rock tam byly taky. I když ne moc, na přehled to stačilo. V Rakovníce byl příjem západní TV, dvakrát za rok Rockpallast, kde byli i Kinks a Patti Smith s Ivanem Králem. Centrální Praha neměla ani Trójku ani západní TV, tam jeli Floydy.
Náš bývalý bubeník Libor Laun, který jezdil za hranice s čerstvě přejmenovaným Michalem Davidem, přivezl dva výtisky Melody Makeru. Možná, že to byl ten druhý časopis, New Musical Express. Jeden punk chválil, druhý zatracoval. Přečetl jsem to všecko, zdálo se mi, že s takovým laufem o bigbítu nikdo nepíše. Dnes na to sami novináři vzpomínají jako na výjimečné okamžiky excitovaného vzepjetí.
Kolikrát jste za celou dobu existence kapely hráli v Kralupech?
Snad 8x v Lobečku na 5 pódiích, 1x v Kralupech, 3x ve Veltrusích, několikrát ve Velvarech, Dolanech, Holubicích, 1x v Nelahozevsi, Libčicích a Nových Ouholicích.
4. listopadu budete hrát ve Vltavě, na co se mohou vaši fanoušci těšit?
My se těšíme na všecko, co může bigbítová skupina na taneční zábavě zažít. Vždycky je to oboustranné. Budeme se snažit splnit projevená i utajená očekávání.
Jaké jsou další plány a vize kapely? Máte nějaký hudební sen?
Máme roztočenou desku, ale žádný čas na dotočení…
Děkuji za rozhovor. Andrea Jůnová
Pozvánka:
Skupina Brutus bude zase po roce (v sobotu 4. 11. 2023) v kulturním domě Vltava. Fanfára od Josefa Suka „V Nový život“, playlist pozice č. 1 – „Kdo na to má, ať vstoupí“… Bigbít celý večer.
Andrea Jůnová
zdroje: Brutus.cz, Wikipedia.cz
foto: Luděk Blovský
REDAKCE: tel. č. 
