Jak rodák z Kralup k ministerskému křeslu přišel

Augustin Novák patřil k nejvýznamnějším osobnostem první republiky, právem, byl to čestný, snaživý a velmi pracovitý člověk, jeho šikovnost daleko přesáhla hranice rodných Kralup, dlouhá léta pracoval ve prospěch celého státu. Své profesní vlohy podědil pravděpodobně po svém tatínkovi – účetním. Byl schopným národohospodářem a v období let 1921–1922 dokonce československým ministrem financí.

Augustin se narodil 20. září 1872 v Kralupech nad Vltavou v domě s číslem popisným 58, o tři dny později byl pokřtěn v kostele sv. Jakuba Většího v Minicích. Ve stejném domě přišli na svět i jeho dva sourozenci. Jejich otec byl účetní rolnického akciového I. spolkového cukrovaru v Kralupech.

Svá studijní léta započal na obecné škole v Kralupech, dále pokračoval ve Slaném, na vyšší reálné škole v Písku a studia završil na Českoslovanské obchodní akademii v Praze, kterou absolvoval v roce 1889. Vlivem nedostatku peněz (otec zemřel, měl poručníka) nešel Augustin na univerzitu či techniku, nemohl se proto stát činným členem Literárního a řečnického spolku Slavia, což bylo středisko všeho českoslovanského vysokoškolského studentstva v Praze.

Zdroj: Národní archiv ČR

Profesní život
Nastoupil tedy jako mladý úředník do České banky Union, kde pracoval v účtárně, v početním oddělení a v korespondenci české a německé. Po desetileté praxi si uvědomil, že šance na postup jsou v rámci tohoto finančního ústavu velmi nízké.

Začátkem roku 1898 si podal žádost o přijetí do Zemské banky království Českého, jeho žádosti bylo vyhověno, do banky nastoupil jako praktikant. Postupně se vypracoval a v roce 1915 se stal ředitelským radou. 12. 5. 1916 jej dokonce císař jmenoval jedním ze stálých ředitelů (banka měla také volené ředitele a jednoho vrchního, později generálního ředitele). Na této pozici Novák řídil přípravu poukázek Zemské banky na základě zákona o obchodních platidlech z listopadu 1918.

Kdy se sešly cesty Aloise Rašína a Augustina Nováka? Nejpozději v rámci SK Slavie (okolo roku 1896), mezi jejíž členy oba patřili. Rovněž spolu signovali vůbec první „účetní osnovu“ klubu, kterou se klub řídil od roku 1903 dalších 45 let…

Alois Rašín se stal 14. 11. 1918 ministrem financí mladého československého státu. Brzo na to, dne 7. 1. 1919, svolal poradu odborníků z nejvyšších bankovních kruhů, aby s nimi probral odvážnou reformu za účelem osamostatnění měny. Mezi své nejbližší spolupracovníky přizval i Nováka. Celou měnovou politiku řídil Bankovní výbor ministerstva financí, v jehož čele stál právě Novák. Tehdejším zákonným platidlem se staly okolkované státovky, s jejich výměnou se začalo na podzim. Ze své pozice vrchního ředitele cedulového ústavu se zapojil do procesu přípravy vzniku téměř všech papírových platidel mezi lety 1919 a 1935, osm z nich obsahovalo podpis A. Nováka. Mezi autory návrhů bankovek byli i slavní malíři Alfons Mucha či Max Švabinský. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo v první polovině roku 1921 sestavit politickou vládu, tak byl 26. 9. 1921 ustaven poloúřednický kabinet, v jehož čele stanul ministr zahraničí Eduard Beneš, dočasným ministrem financí se stal kralupský rodák, dosavadní vrchní ředitel Bankovního úřadu, Augustin Novák. Novák si před nástupem na ministerský post striktně vyhradil, aby jeho místo v Bankovním úřadě zůstalo neobsazeno, realisticky počítal s tím, že ministerské křeslo později opět předá Rašínovi. A nemýlil se. Již za rok (7. 10. 1922) složila slib nová vláda a Rašín mohl opět usednout do křesla ministra financí. Při té příležitosti ocenil dobrou Novákovu práci, který opatřil republice řadu zahraničních půjček a obnovil důvěru mezinárodního peněžního trhu k našemu státu (Novák v ministerské funkci uzavřel v Anglii a USA zahraniční státní půjčku, která podpořila československou měnu poté, co její záznam na švýcarské burze poklesl na pouhých 5 centů.) Novák se tedy dle svého plánu opět vrátil do funkce ředitele Bankovního úřadu.

Rašín po celou dobu svého vlivu na československé peněžnictví prosazoval tzv. deflační politiku. To znamenalo zvyšování hodnoty naší koruny, což však mělo za následek i negativní jevy – pokles exportu v rámci zahraničního obchodu a průmyslu. Podniky se dostávaly do obtížné situace, krachovaly, stoupala nezaměstnanost. Ministr Rašín se vlivem těchto opatření stal nejneoblíbenějším politikem. Hříčkou osudu je, že Novák si opuštěním postu ministra financí pravděpodobně zachránil život (pokud by pokračoval v Rašínově deflační politice). Na Rašína byl 5. 1. 1923 spáchán atentát přímo před jeho domem. Těžce raněný byl odvezen do nemocnice a na jeho místo byl opět navržen Novák. Prezident Masaryk s volbou souhlasil. K tomu však nedošlo pro stranické zájmy sociální demokracie. Novák nebyl členem žádné politické strany. Po několika týdnech Rašín smrtelnému zranění podlehl.

Po přeměně Bankovního úřadu ministerstva financí na Národní banku Československou (od 1. dubna 1926 – de iure se zpětnou platností od 1. ledna) pokračoval Novák do února 1934 ve funkci vrchního ředitele Národní banky Československé. Byl jedním z „architektů“ jejího vzniku. V době svého působení ji zastupoval také ve statutárních orgánech řady významných institucí, jako např. Ústředním smírčím orgánu, Poštovní spořitelně či Poradním sboru pro věci peněžnictví. Jeho činnost ve finančním sektoru byla vysoce ceněna, a proto mu byla 17. února 1927 udělena Cena za hospodářské zásluhy Dr. Hanuše Karlíka a 4. ledna 1928 byl zvolen řádným členem Národohospodářského ústavu při České akademii věd a umění.

Banku později opustil společně s prvním guvernérem Vilémem Pospíšilem na protest proti devalvaci československé koruny. Jako národohospodář tím ustoupil do pozadí. Jeho znalostí však ještě využil nejvýznamnější peněžní ústav, ve 30. letech se stal členem představenstva Živnostenské banky. Do důchodu odešel na sklonku 2. světové války.

Zájmová činnost
Ve volném čase se Novák oddával sportu, aktivně i pasivně. V době dokončování studií na obchodní akademii se úspěšně věnoval silniční a dráhové cyklistice (byl např. členem Českého klubu velocipedistů Karlín), v roce 1892 se na velkých mezinárodních cyklistických závodech umístil dokonce na druhém místě, v roce 1896 byl opět stříbrný na II. velkých cyklistických závodech (reprezentoval SK Slavii), prvenství mu uniklo jen o vlásek.

V listopadu 1892 byl ustanoven Akademický cyklistický odbor Slavie, což byl odbor Literárního a řečnického spolku Slavia. Jedním z jeho nových závodníků se stal i Augustin Novák. Koncem října 1894 byla literární Slavia z politických důvodů rozpuštěna (i odbor ACOS), následovalo tedy založení samostatného studentského sportovního spolku. Na další valné hromadě byl Novák zvolen místopředsedou SK Slavia (současně byl vytvořen i fotbalový odbor a kroužek cyklistů-závodníků). Postupem času, přesněji v roce 1900-1901 zastával Novák funkci starosty SK Slavie.

Aby neměl těch starostí málo, stal se rovněž členem a pokladníkem Českého ústředí jednoty velocipedistů. Tato jednota vydávala časopis Cyklista (1884-1903), což byl první český sportovní časopis a další z výzev pro Nováka, který začal působit v jeho redakci od roku 1896. Kromě časopisu Cyklista působil i ve vydavatelském družstvu týdeníku Sport. Ale ani tím výčet jeho novinářských aktivit nekončil. SK Slavia vydávala klubové věstníky, hlavním redaktorem prvních dvou vydání byl opět náš nezdolný hrdina. Věstník SK Slavie později nahradil všesportovní časopis, který Novák pojmenoval Sport a hry (jedno z čísel dokonce vyšlo na červeném papíře). Kromě provozování cyklistiky, psaní o ní a závodění,
působil také jako cyklistický rozhodčí.

Nejstarší dochovaná fotografie sportovní Slavie. Augustin Novák sedící vlevo. Díky svým brýlím měl přezdívku “Učitelskej”. (Archiv SK Slavia Praha)

Dalším ze sportů, kterými se Novák zabýval, byl fotbal. Založil II. nejvyšší fotbalovou soutěž, aby si i fotbalová mužstva, která si netroufala porovnat síly s tehdy dominantní Slavií, mohla zahrát soutěžní utkání. Od roku 1897 se tedy konala soutěž mužstev II. třídy, jejíž pořadatel byl SK Slavia.

Od konce 19. stol. se novináři pokoušeli vytvořit českou sportovní terminologii, ani u toho nemohl Novák chybět. Největším oříškem bylo vytvoření českého ekvivalentu pro kop z rohu, není snad vůbec překvapivé, že vítězný návrh „roh“ vymyslel opět náš hrdina.

Pro úplnost musíme ještě dodat, že v roce 1900 existovala v Praze dvě bankovní mužstva SK Slavia, bankovnímu mužstvu Zemské banky dělal kapitána Augustin Novák.

Dlužno dodat, že pro Slavii pracoval i v rámci svého profesního oboru, ve dvacátých a třicátých letech zodpovídal např. za správu cizích měn na účtech klubu, rozhodoval o pořizování akcií, měl na starosti pojištění atd. Fotbalisté Slavie patřili v tehdejší době k naprosté špičce evropské kopané, není proto divu, že zahraniční startovné bylo na úrovni klubů jako Juventus Turín nebo FC Barcelona. Právě díky vzornému hospodaření si červenobílí mohli dovolit postavit novou tribunu, nebo angažovat fenomenálního Pepiho Bicana. Novák tak v rámci dobrého hospodaření nepřímo pomohl k profesionalizaci klubu.

Novák se angažoval nejen ve sportu, ale i ve společenských organizacích, byl např. členem spolku Svatobor.

Augustin Novák s luxusním kolem Humer (H. Fiedler, Praha, archiv Jiřího Uhlíře)

Osobní život
Novák si 6. 2. 1904 vzal svoji sestřenici Marii Annu Žofii Veselou (na základě církevní výjimky a povolení nejvyššího správního úřadu). Měl s ní dvě děti, dceru a syna, zvláštností je, že se s ročním rozdílem narodily ve stejný den a měsíc. Syn ve 26 letech kvůli zdravotním problémům zemřel. Dcera se vdala za syna tehdejšího ministra financí Ing. Bohdana Bečky.

Augustin Novák byl dle všech dostupných zdrojů neobyčejně milý, tichý, skromný a nezištný člověk. Byl pevný v názorech, neúprosný v otázkách mravních, nikdy se nenechal svést, aby jednal proti svému přesvědčení. Sport pro něj bylo místo čestného zápasu, těšil se oblibě u obecenstva i soupeřů. Lidé ho vnímali jako přístupného rádce, kterého si vážili a ctili jej.

Zemřel 9. května 1951 v Praze. Pravděpodobně na následky rozčilení, které způsobil fakt, že tehdejší komunistický Národní výbor rozhodl o vystěhování rodiny Novákových do pohraničí, byla jim současně zabavena rodinná vila. Smutné „ocenění“ jeho celoživotní práce pro naši zemi… Je pochován na pražském hřbitově Malvazinky, spolu ministrem financí Bohdanem Bečkou a profesorem Janem Janským, jenž prokázal existenci čtvrté krevní skupiny (také cyklistickým závodníkem již v ACOS a později místopředsedou SK Slavia). Mezi třemi prvorepublikovými ministry financí, Rašínem, Novákem, Bečkou, a prof. Janským, totiž existuje příbuznost.

Zpracovala Andrea Jůnová

Zdroje: Archiv ČNB, Slavia, Odbor přátel Slavie, Wikipedie, Letní K. Zpravodaj z r. 2000 – Ing. Josef Stupka.

Hattrick Augustina Nováka

21. 11. v podvečer se v Restauraci U Kohouta konala přednáška Hattrick Augustina Nováka, která Kralupany seznámila s přínosem místního rodáka pro naši vlast (zakladatel Slavie, sportovní žurnalistiky, republiky a národní banky). Velké díky Bc. Miroslavu Pomikalovi z Odboru přátel Slavie,
PhDr. Jakubu Kunertovi z Archivu ČNB, Vladimíru Zápotockému, Tomáši Donnerovi, Davidovi Lukšů a dalším za zajímavý večer a poskytnuté materiály pro sepsání článku. Navazující aktivitou bude umístění smaltované desky připomínající tohoto místního významného rodáka, o jejíž instalaci přinese zprávu některý z dalších čísel měsíčníku.