Letos je tomu již 30 let od sametové revoluce. Dlouhých 30 let, během kterých byl a stále je čas na změnu. Jak se proměnilo město Kralupy nad Vltavou a na jaké důležité historické mezníky, jež předcházely revolučnímu roku 1989, musíme pamatovat. Povídali jsme si o polistopadových idejích, svobodě, demokracii a naději se současným čelním představitelem našeho města a jeho předchůdci.
Jak jste si po pádu totalitního režimu představoval svobodnou republiku?
O svobodné republice jsem neměl moc představ a znalostí, protože do roku 1989 jsem ji nezažil. Zásadní pro mne bylo ukončení diktatury komunistů, konec přetvářek a oficiálních lží. Stále jsem měl velké obavy, protože jsem měl množství negativních zkušeností z roku 1968. Bál jsem se, že „východní velký bratr“ znovu poskytne „internacionální pomoc“. Díky prezidentovi USA Reganovi, který tehdejší SSSR „uzbrojil“, však rozpadající se SSSR již neměl síly zasahovat. Krveprolití u nás i v okolních zemích naštěstí nepřišlo, většina lidí se přestala bát. Příkladem místního „hrdinství“ je skutečnost, že kralupští milicionáři z tehdejšího národního podniku Kaučuk odmítli jet v listopadových dnech „na pomoc Praze“.
Naplnila se po revoluci Vaše očekávání?
Lidé u nás měli o svobodě a demokracii různé představy. Nejrychleji se u nás zorientovali čelní představitelé KSČ a STB. Rychle odhodili své rudé knížky a průkazy a začali si zabezpečovat své postavení ve společnosti a hlavně majetek. Podařilo se jim získat množství majetku „za babku“ v rámci privatizací. Já jsem většinu své energie po listopadu 1989 a v roce 1990 věnoval místnímu a okresnímu školství, pracoval jsem jako mluvčí koordinační rady OF škol okresu Mělník. Mezi prvními v celé ČR se nám podařilo uskutečnit konkurzy na místa ředitelů ŽŠ a tím realizovat zbavení vedoucí úlohy KSČ ve státě. Dne 10. 12. 1990 jsem byl zvolen starostou města Kralupy nad Vltavou. Moje očekávání porevolučních změn naráželo na pomalé změny legislativy a hlavně myšlení spoluobčanů. Většina čekala, že se všechno změní hned, „mávnutím kouzelného proutku“.
Jaké zásadní změny nastaly po revoluci v Kralupech nad Vltavou? A co zásadního se za těch 30 let ve městě změnilo?
Jsem kralupský rodák, narozený v dubnu 1943. Poválečné proměny Kralup urychlilo umístění národního podniku Kaučuk v našem městě, výstavbu bytů a další vybavenosti města pro tehdejších cca 4000 zaměstnanců tohoto podniku. Po roce 1989 jsme tedy mohli jen renovovat některé objekty (KaSS, plavecký bazén, sportovní hala, zimní stadion) a s minimem finančních prostředků investovat do rozvoje města. Mimo výstavby i rekonstrukce bytových domů, plynofikace celého města, nových komunikací včetně cyklistických stezek, nových ploch veřejné zeleně a sportovišť, parkovacích míst, považuji za největší přínos rekonstrukci škol, výstavbu dvou penzionů a v roce 1996 výstavbu lávky pro pěší a cyklisty. (Postavili jsme ji za cca 25 000 000 bez dotací, z vlastních prostředků.) Hlavní zaměstnavatel n. p. Kaučuk, dnes Synthos, je v polských rukou s minimem zaměstnanců, vznikly nové podniky a provozovny. Aut v ulicích stále přibývá, dopravu trápí zatimní neexistence obchvatu města. Ceny nemovitostí v našem městě však stoupají, blízkost Prahy i dobré spojení dělají z Kralup nad Vltavou „dobrou adresu“. Velkým plusem města je dobré vybavení škol a školek, zajištění mimoškolních aktivit dětí a mládeže a velké množství sportovních oddílů.
Vnímáte jako nutnost připomínat mladší generaci období totalitního režimu i události spojené s převratem?
Když bych řekl současných mladým lidem, že si jdu stoupnout do fronty na maso, banány či pomeranče, ledničku, pračku či automobil, devizový příslib pro cestu do ciziny, ťukali by si na čelo. Vše dnes považují již za samozřejmost. Že by nemohli jít studovat kvůli „původu“ rodičů, negativního posudku uličního výboru či proto, že strýček emigroval do Rakouska, to také těžko pochopí. Mladší generaci je nutné pravdivě přiblížit celé poválečné období naší republiky od roku 1945, zdůraznit rok 1948, počátek „vlády jedné strany“, znárodňování a vyvlastňování, věznění i popravy. Rok 1968 jako konec snu o socialismu s lidskou tváří a současné pozůstatky „vlád jedné strany“, které ještě existují (Severní Korea, Kuba, Čína). Svoboda a demokracie v každé zemi není samozřejmostí. Měli by se zajímat o politické dění proto, aby žádná „diktatura“ neměla šanci ovlivnit jejich životy.
Co byste naší republice popřál do dalších let? Co byste naší republice popřál do dalších let?
Naší republice bych v prvé řadě popřál možnost demokratického a mírového vývoje v rámci EU a společenství NATO. Všem občanům bych přál fungující a nepopulistické vlády s čestnými a inteligentními politiky. Každému přeji osobní spokojenost a zdraví, dobrou životní úroveň, fungující zdravotnictví a sociální služby. Republice tak život bez přírodních kalamit a katastrof, ať republiku netrápí sucho, povodně, kůrovec apod. Ať má republika dostatek pitné vody, elektrické energie, pohonných hmot, ale hlavně dostatek vzdělaných, pracovitých a šikovných občanů ve všech povoláních. Ať se také naplní odkaz Václava Havla: „Pravda a láska zvítězí!“
Karmela Smejkalová
REDAKCE: tel. č. 
