Před dvaceti lety byl napsán nejúžasnější příběh české hokejové historie. Na olympijském turnaji v japonském Naganu, kde poprvé pod olympijskými kruhy startovali hokejoví profesionálové z NHL, zvítězil český národní tým. Pro Kralupany je a bude tento triumf personifikován v osobě nejslavnějšího sportovce, který se ve městě nad Vltavou narodil a vyrůstal, olympijského vítěze a čtyřnásobného mistra světa v ledním hokeji Martina Procházky.
Co je tvá první asociace, když řeknu Nagano?
Vybavuje se mi to obrovský šílenství, které tady vzniklo, který to Nagano vyprovokovalo. Mnoho fanoušků a diváků, kteří v té
době hokej nesledovali, tak je to Nagano strhlo.
Bylo cítit stopy toho nabírajícího šílenství již během turnaje?
Začala nám chodit spousta faxů do olympijské vesnice. Japonci z toho byli opravdu unešený, že už opravdu nevěděli, co s tím, tak to začali dávat do různých krabic a maséři nám to nosili do kabiny, takže už jsme věděli, že se tady něco obrovského děje. Ty faxy byly o tom, že nám všichni fandí a moc nám přejí zlato. Postupovali jsme dál a dál, tak se to vše stupňovalo až do toho finále. A to pak bylo obrovské šílenství a to i tím, že to bylo finále proti Rusům a o to to bylo ještě více vyhecovaný!
A ono to vyšlo, Gretzky zůstal bez zlata a hlavu museli sklonit i sebevědomí Rusové. A doma začalo národní šílenství.
My jsme se vrátili celý tým, vím, že někteří hráči nebyli úplně pro, aby se letělo nazpátek do Čech, ale my jsme věděli, co se tady povedlo, udělali jsme tu zlatou medaili a fanoušci na nás tady čekali, i proto jsme přiletěli domů, alespoň na ten jeden den. Já jsem tady byl o jeden den déle, takže se pamatuji, že jsem byl u rodičů a samozřejmě, když jsem potkal nějaké známé, tak jsme to probírali. Ale byl jsem také společensky unavený, protože cesta byla náročná, i oslavy byly náročné. Z těch oslav, to se přiznám, si toho moc nepamatuji (smích).
Při tvém uvedení do Síně slávy kralupského sportu na galavečeru jsi viděl v televizním medailónku, co se po vítězství nad Ruskem u vás doma odehrávalo.
Samozřejmě to jsem viděl, díky vám, že jste tam měli, já už tomu řeknu, archiv. Bylo to úžasný a samozřejmě jsem si ani nepředstavoval, že tolik lidí fandilo a viděl jsem tam pak, co se různě dělo. Je to úžasné. Bylo to skvělé, že to vítězství v turnaji takto semklo lidi a fanoušky, i ti, kteří toho o hokeji moc nevěděli, se dali dohromady.
A jaký je odkaz Nagana z pohledu Martina Procházky v roce 2018?
Já si myslím, že tam nějaký částečný odkaz pro generace do budoucna je. Trenér Ivan Hlinka dokázal dát dohromady ne jenom hvězdy z NHL, ale i partu kluků z Evropy včetně extraligy. Dal dohromady tým, který si věřil. Měl za sebou oporu v brance, dokázal něco, co nikdo nečekal. Je pravda, že tam byli nejlepší hráči světa, ať to byli Rusové, Kanada, Amerika, Švédové, Finové. Ivan Hlinka vytvořil tým, který byl schopný fungovat. A pro další generace je to odkaz, že neznamená, že všichni musí být ti nejlepší. Nedůležitější je mít dobrou partu, ne všichni musí dávat góly, je potřeba také bránit. Takže v tom si myslím, že ten odkaz je.
Jindřich Kohm
REDAKCE: tel. č. 
