Barbora Janoudová, spoluzakladatelka školičky Mannaz: Poskytujeme komplexní péči dětem, které mají speciální potřeby

Terapeutická školička pro děti se speciálními potřebami Mannaz zahájila v Kralupech v Přemyslově ulici svůj provoz v únoru 2017. K jejímu založení vedl fakt, že takovéhle zařízení vůbec v republice neexistuje. Děti navštěvují buď školky speciální, zaměřené většinou na jednu problematiku, nebo se zařazují do běžných školek, kde na tyto děti nejsou připraveni a děti se nerozvíjí tak, jak by měly.

Jaké byly další důvody k založení tohoto typu školky?

Prakticky impuls vzešel od rodičů dětí, s kterými jsme pracovali v minulosti. Začínali jsme s dětmi v jejich domácím prostředí, a protože to stále i tak znamenalo velkou zátěž pro rodiče, následně od nich vzešel podnět, založit školku, kde by o jejich dítě bylo komplexně postaráno. Momentálně k nám chodí devět dětí.

Jaká je hlavní charakteristika školičky?

Poskytujeme komplexní péči dětem, které mají speciální potřeby, tj. problémy s adaptací na kolektiv, narušenou komunikační schopnost, poruchy autistického spektra, poruchy chování atp. Naším cílem je připravit děti na vstup do běžného života, do běžných typů škol, pomoct jim kompenzovat jejich speciální potřeby. A to proto, že v rámci inkluze již tyto děti ve většině případů nastupují do klasických základních škol.

Kolik dětí je v jedné třídě?

Máme stanovený limit maximálně 15 dětí ve třídě. Třída je jedna, smíšená věkově, i co se týče speciálních potřeb, a to hlavně z důvodu, že děti se učí jeden od druhého. Mladší od starších, starší „vede“ to mladší a každé dítě umí něco, co neumí to druhé a oni to od sebe z části odkoukají.

Co konkrétně znamená terapeutická péče o děti?

Je to speciální péče, která dítě rozvíjí v maximální možné míře, podle jeho momentálních možností. U nás se jedná o speciálně-pedagogickou terapii, logopedii, fyzioterapii, zooterapii, sociální rehabilitaci a doplňkové alternativní terapie jako je aromaterapie, kraniosakrální terapie atp. Terapie jsou navrhované každému dítěti na míru, terapeutický program vychází z jeho individuálních potřeb. Všechny vyjmenované terapie provádí specialisté pracující ve školičce nebo naši externí spolupracovníci, kteří buď dojíždějí k nám, nebo rodiče s dětmi navštíví externí spolupracující pracoviště. Terapie jsou nastaveny podle aktuálních potřeb dítěte, mezi sebou se kombinují a jsou sestaveny tak, aby zajistily komplexní rozvoj dítěte.

Jak vypadá běžný den ve školce?

Do půl deváté děti přicházejí, od 8:30 do 9:00 mají „volnou“ hru, adaptují se na prostředí školičky a kolektiv, v 9:00 je svačina, od půl desáté do 10:00 probíhají vzdělávací aktivity – terapeutické zaměření – rozvoj smyslových funkcí, pohybu, koordinace, motoriky, orientace v prostoru atp. – vše formou hry a zábavných aktivit. Cílem je, aby si dítě nevšimlo, že se něco učí, vše se musí udělat tak, aby dítě spolupracovalo. V této době probíhají i individuální a skupinové terapie pro děti dle jejich potřeb. Mezi 10. a 12. hodinou býváme s dětmi venku – máme malou zahradu, ale chodíme často na procházky, protože to podporuje motorické schopnosti dětí, zejména výstup po schodech na Hostibejk je pro ně přínosem. Využíváme terénu k rozvoji obratnosti a koordinace. Po obědě následuje do 14:30 relaxační pauza – děti si lehnou, nemusí spát, ale většina dětí je tak unavená, že opravdu spí. Po odpočinku přijdou na řadu aktivity pro rozvoj osobnosti – spíše umělecky založené činnosti – děti kreslí, tančí, zpívají…

Jaký největší „oříšek“ jste musela za rok fungování školičky rozlousknout?

Největším oříškem byl celý boj při zřizování školky, protože nikdo nevěděl, kam nás zařadit díky naší specializaci. Celé legislativní vyřizování bylo náročnou záležitostí, běžné školky se s ničím takovým jako my nepotýkaly. Nicméně nakonec se vše povedlo, a to i díky ochotě jednotlivých pracovníků úřadů a státních institucí.

Jak se dá provozovat školka v rušné Přemyslově ulici?

Je to tady rušné, ale ve školičce hluk z ulice děti neruší. Prostor pro školku jsme hledali dlouho, a to cíleně na sever od Prahy, protože ve Vojkovicích máme koně a provozujeme tam hiporehabilitaci. Naší podmínkou na prostor také bylo, aby terapeutická místnost byla oddělená od školky, kvůli docházce externích klientů. A takových domů není v okolí moc.

Jak a kdy se k vám může dítě přihlásit?

Rodič nebo zákonný zástupce může provést přihlášení přes naše webové stránky, telefonicky, e-mailem nebo se stavit osobně. Přihlášky přijímáme v rámci celého školního roku, protože u dětí se speciálními potřebami se každý den terapie počítá. Doporučení na naši školku dostávají rodiče i například z pedagogicko-psychologické poradny, od logopedky a podobně. Není ale pravidlem, že přijímáme všechny děti, které se k nám hlásí. Při přijímacím řízení je pro nás důležitá, mimo všech standardních kritérií pro přijetí, i schopnost dítěte zařadit se do současného kolektivu. Pokud by dítě „nezapadlo“, třída by nebyla pro děti podnětným prostředím k rozvoji.

Je školka dotována nebo hradí veškeré náklady rodiče?

Bohužel hradí veškeré náklady rodiče, máme snahu o získání dotací, ale vzhledem k našemu specifickému zaměření to není jednoduché. Kdybychom byli v rejstříku škol, peníze od státu bychom dostávali, ale nemohli bychom provádět všechny aktivity tak, jak chceme a potřebujeme, byli bychom jen další běžné zařízení. Což jsem za 7 let praxe ve školství poznala, že není ta cesta, kterou já chci jít. Neměli bychom takové možnosti pomoci dětem, jako máme v soukromé sféře.

Radka Holeštová

Autor:KZ