Libor Lesák, kralupský místostarosta: „Červená hůrka“ je vzpomínkou na pozoruhodné místo. Další zajímavé památníky budou následovat

V rámci výstavby panelového sídliště Hůrka, které započalo v roce 1971, došlo posléze k definitivnímu odstranění této vyvýšeniny. Město Kralupy se však rozhodlo po dlouhých letech na tento pozoruhodný přírodní úkaz znovu upozornit, a to prostřednictvím stylově posazených kamenů a příslušné pamětní desky.

Kde se zrodil nápad spojený se samotnou realizací?

Přibližně před rokem, kdy se dokončovala socha Josefa Švejka, jsem hovořil s kolegou Haincem (vedoucí odboru kanceláře tajemníka MěÚ) o tom, jak bychom mohli dále rozvíjet další místa v Kralupech nad Vltavou, která nebudou čistě investiční, ale spíše vzpomínková. Taková, která by mohla město zkrášlit jinými způsoby než jen novými stavbami. Po zralé úvaze jsme došli k tomu, že by bylo dobré obnovit některá stará místa, která si dnes mnozí už nepamatují, případně nevědí, co konkrétní názvy ulic či čtvrtí znamenají. Z tohoto důvodu jsme zvolili několik míst, mezi kterými bylo vybráno i sídliště Hůrka, kde se v minulosti nacházela vysoká geologická vyvýšenina – malý kopec načervenalé barvy, kterému se odnepaměti říkalo „Červená hůrka“. V důsledku výstavby sídliště byl však tento prostor rozbagrován a srovnán do roviny. Tak v podstatě došlo k úplnému zániku tohoto místa, přestože název „Hůrka“ se zachoval.

Domníváte se, že v době budování sídliště bylo nezbytné vyvýšeninu zcela odstranit?

Těžko říci. Je možné, že to asi opravdu nešlo vyřešit jinak, nicméně je pravda, že tehdejší socialistická výstavba sídlišť byla zacílena na zavedení „všeho do roviny“. Je tedy klidně možné, že i právě tato skutečnost vedla k úplnému odstranění vyvýšeniny. S vystavěnými „obdélníky“ a cestičkami, které vedou kolem nich, se to nejspíš nedalo sloučit.

Památník je tvořen jednotlivými mramorovými kameny. Co přesně symbolizují? Přemýšleli jste např. i o jiné alternativě?

Naším cílem bylo, aby byl památník co možná nejjednodušší. Nejen s ohledem na realizaci, ale i na finanční náklady. Záměrem bylo položit kameny tak, aby si na ně mohli lidé případně i sednout a odpočinout si. K tomuto účelu primárně slouží největší středový kámen, ostatní byly rozprostřeny v jeho blízkosti.

Kde vzniknou další pamětní místa?

Máme v současnosti vytipována ještě další dvě místa. Jedno z nich se dočká realizace ještě do konce roku. Jedná se o připomínku staré velvarské železniční tratě, která dříve vedla současnou ulicí Gen. Klapálka, přičemž u dnešní silniční křižovatky ulic Gen. Klapálka a Chelčického byla dříve železniční zastávka s názvem Kralupy nad Vltavou – gymnázium. Pamětní místo bude tvořeno symbolickou „železniční lavičkou“, která bude na zmíněnou trať odkazovat. Jinak připomínka „toho starého“ by se měla určitě objevit také v novém centru města, určitou dominantou zůstane budova pivovaru. Dostavba nového bloku bude ovšem také svým způsobem připomínat „staré město“, přestože i kralupské centrum bylo vždy průmyslové.

V čem vidíte největší přínos toho zmíněného připomínání si dávno zapomenutých míst?

Ze starých Kralup toho příliš nezbylo. Obrovskou ránu pro město znamenal nálet na konci 2. světové války, přičemž samotné centrum města v podstatě zničilo následné narovnání železniční dráhy, výstavba nového nádraží a sídlišť. S tím vším se v podstatě potýkáme dodnes a je pochopitelně jasné, že s těmi stěžejními prvky už nepohneme. Nicméně se domnívám, že historii je vhodné si připomínat právě těmito způsoby.

Aleš Levý, tiskový mluvčí MěÚ

Autor:KZ