Drsné riffy, hutné basy a syrová energie – to všechno jsou znaky metalové skupiny, která si i po dekádách drží svou oddanou základnu fanoušků. Vyzpovídali jsme zakládajícího člena kapely Richarda Majera, alias Ričiho, Co je žene vpřed, jak vnímají vývoj metalu a co chystají do budoucna. O všem jsme si povídali otevřeně – bez příkras, přesně tak, jak to mají metaloví fanoušci rádi…
Riči, když se podíváte na začátky vaší cesty, kde se ve vás vzala touha dělat takovouto hudbu? Jak byste ji popsal pro diváky, kteří vás neznají?
Tak je to metalová hudba, která dnes oslovuje spíše užší okruh lidí. Tuto muziku už nevyhledává tolik posluchačů, jak tomu bylo dříve, ale pořád jsou tu výjimky, i mladší lidé nás poslouchají. Metal je dnes okrajový žánr.
Dokázal byste vybrat okamžik, kdy jste se cítil na pomyslném vrcholu?
To je těžká otázka. V současné době existuje tolik kapel, že říci, že jsme na vrcholu, není úplně na místě. Člověk by měl mít nohy pevně na zemi. Dneska už se neplatí, že když vydáme desku, otevřou se nám hned všechny dveře.
Zmínil jste, že metalová hudba je dnes spíše okrajovým žánrem. V 90. letech to bylo jinak. Co to způsobilo?
V 90. letech byl obrovský hlad po této hudbě, protože toho moc nebylo. Lidé si hledali něco, co by je oslovilo, a metal tehdy dokázal definovat to, co bylo potřeba. Dnes už je situace jiná. Dnešní mládež už není tak zapálená, jak jsme byli my. Dřív si člověk koupil desku a poslouchal ji pořád dokola, dneska se na streamovacích platformách posluchači rozhodují během pár vteřin, jestli je kapela zaujala, nebo ne.
Jak byste definoval současné fanoušky Dissection?
Jsou to většinou lidé v našem věku s rozptylem do deseti let. Mladších posluchačů není tolik, ale stále se objevují. Když přijde někdo mladší a požádá o CD, jsem samozřejmě rád.
Co posloucháte? A změnil se váš vkus v průběhu let?
Začínal jsem na AC/DC, Black Sabbath, Judas Priest a podobných. Můj vkus se samozřejmě vyvíjel, ale pořád mám rád ty starší kapely. Nové kapely mi zní hodně podobně, jako by vycházely z té samé ‚kuchyně‘.
Dissection letos slaví čtyřicet let existence. Jaká je současná sestava kapely?
V současnosti máme tříčlennou sestavu. Já jsem zakládající člen, s Milošem hrajeme od roku 2007, s Liborem od 2010, i když jsme měli nějaké přestávky. Členů se v průběhu let vystřídalo hodně, ale já zůstávám.
Jak bys popsal hudební směřování Dissection? Jak se kapela vyvíjela?
Začátky byly těžké, hlavně kvůli technickým omezením v době minulého režimu. Vše bylo sestavováno po domácku s jednoduchým vybavením. Postupem času se situace zlepšila, kapela získala lepší nástroje a vybavení, což se projevilo i na kvalitě zvuku a produkce. A samozřejmě se to odráží i v našich deskách.
A co cvičení? Stále se udržuješ v kondici jako muzikant?
Samozřejmě, cvičím pravidelně. Když člověk přestane trénovat, tak zamrzne. I v našem věku je důležité udržovat se ve formě.
Jaký máte vztah ke streamovacím platformám jako Spotify nebo Apple Music?
Je to dobré v tom, že kapely mají větší možnost dosáhnout na širší publikum. Ale z hlediska finančního je to těžké, pokud nemáte miliony posluchačů. Já osobně preferuji klasické CD nebo vinyl, protože mám rád fyzický produkt, který si člověk může držet v ruce.
Chystáte k výročí kapely nějaké oslavy?
Ano, probíhá turné k výročí. Bude to kolem deseti až dvanácti koncertů, první byl v Otvovicích, druhý v Mělníku. Také plánujeme vydání Best Of, kde bude 15 skladeb z dosavadní tvorby.
A co dalšího pro fanoušky chystáte?
Chceme připravit nový merch jako např. trička, a rozhodně se zaměříme na další koncerty a natáčení. Všechno je teď v přípravách.
A jak je to s novou hudbou? Připravujete nějaké skladby?
Ano, letos bychom chtěli vydat novou řadovku ke 40. výročí. V současnosti ji dokončujeme.
V dnešní době kapely častěji vydávají singly. Jaký je váš názor na tento trend?
Souvisí to s dobou, ve které žijeme. Dnes je asi lepší vydávat hudbu po kouskách, než se snažit uvolnit celý nosič najednou. Dává to lidem možnost si to užít postupně.
Můžete zmínit nějakou českou kapelu, kterou považujete za kvalitní a se kterou máte třeba i přátelské vztahy?
Určitě kapela ARAKAIN, i když s nikým z nich se osobně neznám. Líbí se mi, jak hrají, mají skvěle postavené písně. A pak Kamil Střihavka – to jsou lidi, kteří to opravdu umí a ví, co dělají.
Jaké máte plány do budoucna? Co čeká vaši kapelu v následujících letech?
Zatím nás to všechny baví, máme stále spoustu nápadů. Chtěli bychom natočit novou hudbu a pokračovat v živých vystoupeních. To je pro nás vždy na prvním místě. Chceme se bavit a těšit lidi na našich koncertech.
Máte nějaký sen, který byste si jako muzikant ještě rád splnil?
Můj sen je jednoduchý – aby na naše koncerty chodili lidé. To je ta největší odměna pro každého muzikanta.
Děkuji za rozhovor.
Andrea Jůnová
REDAKCE: tel. č. 
