Kralupy v květnu 1945 II.: Do obrany Prahy se zapojili také železničáři a dobrovolníci z jižního Podřipska. V čem spočívala jejich pomoc metropoli?
Povstání českého lidu proti německé okupační moci na počátku května 1945 je považováno za největší bojovou akci našeho národa. Nejprve vypuklo v Přerově a v průběhu následujících dní se postupně rozšířilo na zhruba tisíc míst v celém protektorátu, aby 5. května zachvátilo také Prahu. Do hlavního města v tu chvíli začala proudit vojenská i materiální pomoc z řady českých měst, přičemž do obrany metropole se zapojilo i její blízké okolí včetně našeho města.
Spojenci se na jaře 1945 rychle probíjeli k Berlínu a německá vojska ustupovala na obou frontách, ovšem v protektorátu se stále soustředily značné síly. Patrné to bylo i na jižním Podřipsku, kde bylo dislokováno na čtyři tisíce mužů. Posádka v Kralupech čítala 1 600 příslušníků a i když mohla tvrdě zakročit, probíhaly již od počátku máje první otevřené akty odporu proti okupaci. Nejprve došlo na odstranění německých nápisů a záhy, 5. května, se v ulicích objevily první československé vlajky.
Tisíce pušek a nábojů pro hlavní město
Ve stejný den, kdy Kralupy zachvátila radostná nálada, se ozvalo volání pražského rozhlasu s žádostí o pomoc. Podobně jako povstalci v jiných městech čelili i ti v metropoli vážnému problému – nedostatku zbraní. Naštěstí železniční revoluční výbor se pod vedením Ferdinanda Oppla, který působil jako velitel protiletecké obrany dráhy, připravoval na možné vypuknutí revoluce dopředu, a tak když čas povstání nadešel, nechal v noci ze 4. na 5. května zadržet německé vojenské dodávky na nádraží a za tmy je dopravit do cukrovaru. „Tam byly vagóny vyloženy, munice, granáty a pancéřové pěsti ukryty pro vyzbrojení vlastních stráží i pro pomoc Praze“, uvedl k tomu Otokar Havlín, podle něhož se toto povedlo ještě za přítomnosti německé stráže, jež byla záhy odzbrojena.
Zatímco cukrovar se stal centrálním střediskem Národní stráže v Kralupech, jíž velel člen Sokola Ladislav Mrkvička, na kralupské nádraží se soustřeďovaly potraviny, léčiva a další materiál, které se následně odesílaly soupravou označenou znakem Mezinárodního červeného kříže do Prahy na pomoc bojujícím. Zároveň byly z našeho města vypraveny pancéřové vlaky Orlík a Stalin, jež se zapojily do střetů s okupanty, a to hlavně v oblasti Holešovic a Bubenče. Co se týče vojenského vybavení, podařilo se z Kralup poskytnout celkem 5 500 pušek, 352 kulometů, na sto padesát tisíc nábojů, pět vagonů pancéřových pěstí a šest až sedm vagonů potravin. Celkově se podařilo zabavit německé branné moci ze strany železničního revolučního výboru 750 vagonů válečného materiálu.
Nadšení povstalců bylo vskutku veliké
Přímo do bojů v Praze zasáhlo na 300 mužů z Kralup a okolí, jež se do centra povstání vypravili často velmi živelně, a to poté, co zjistili, že místní posádka Wehrmachtu měla poslat pražským SS vozy plné střeliva. „Přes opětovné žádosti, aby nám byly vydány zbraně (v cukrovaru, pozn.) byli jsme nazýváni bolševiky (…) a když viděli jsme, že s veliteli nic nepořídíme, podnikali jsme samostatně, vypáčili jsme skladiště a dvě bedny granátů jsme ukradli,“ vzpomínal člen odbojové skupiny Ježek, jak získali vojenské vybavení s tím, že do Prahy je vypravili železničáři tajně druhý den ráno ve služebním voze s vagony střeliva a benzinu. „V Libčicích byl náš vlak zastaven, bylo nám řečeno, že se blíží několik německých tanků a byli jsme požádáni, abychom bránili městečko,“ popisoval dobrovolník z Kralup, jež dále zmínil, že v jízdě do Bubenče pokračovali s připojeným vozem s protiletadlovým dělem, kterým se jim následně podařilo sestřelit jednu německou stíhačku.
Mnoho bojovníků nasazených v Praze si vedlo velmi dobře, ne vše ovšem šlo podle plánu, a tak třeba ve Veltrusích se nepodařilo odzbrojit posádku SS. U Odolena Vody byli povstalci napadeni německými tanky a dva přišli o život. 6. května vezli Václav Nováček a Alois Honzajk do Prahy autem munici a granáty, ovšem nad Debrnem byli zastiženi příslušníky SS a popraveni. Stejný osud pak postihl dva zaměstnance kralupské pošty, když chtěli přerušit telefonní vedení u Velkých Přílep.
Největší bojová akce proběhla u tunelů
K největší akci železničního revolučního výboru při pomoci Praze, jehož hlavní činnost spočívala ve zpravodajské službě, která udržovala nepřetržité spojení se všemi úseky dráhy od Terezína až po hlavní město a mohla tak předávat odboji důležité informace, došlo až na sklonku války, 8. května. „Asi o 15. hodině bylo hlášeno, že se od Lovosic blíží nepřátelský pancéřový vlak. Telefonicky jsem vyrozuměl p. gen. Marvana, který mne pověřil, abych převzal velení nad vlakem Stalin a pokusil se německý vlak zničit,“ vypověděl policista Emil Lexa, jež se vydal do Kralup, kde byla pro povstalce připravena stará lokomotiva se třemi vagony plnými železa. Poté odjeli k nelahozeveským tunelům, kde pyrotechnici podminovali trať. „Asi za 15 minut po této přípravě přijížděl nepřátelský vlak (…), moji muži na něj vypálili dvě pancéřové pěsti, z nichž jedna rozbila u jednoho vagonu střechu, překvapený nepřítel zahájil nepřesnou střelbu do zalesněné stráně, ale pokračoval v jízdě,“ zmínil tento štábní strážmistr, podle něhož záhy následovaly dva silné výbuchy. První z nich způsobený trhavinou a druhý pak nárazem lokomotivy, jejíž posádka předtím vyskočila, do německé soupravy.
Jakmile byl pancéřový vlak zničen, zavládl na místě chaos, neboť výbuchem trhaviny došlo k odpojení zadní části vagonů a lokomotivy, jejíž posádce se podařilo ujet až do Vraňan, kde Němci byli odzbrojeni. Přímo na místě po krátké přestřelce měli příslušníci SS čtyři mrtvé a šest zajatých, z kralupských povstalců přišel o život Alois Růžička a Václav Jírový. Policista Emil Lexa, přestože jeho jméno později upadlo v zapomnění, se stal v tu chvíli hrdinou. Nejen, že významně pomohl Praze, ale také záhy přispěl k tomu, aby se Kralupy staly svobodným městem. O tom, jak toho dosáhl, se čtenáři dočtou v dalším, již závěrečném, článku věnovanému revoluci v Kralupech.
Jan Bartoš
REDAKCE: tel. č. 
