Rozhovor s D. Volfovou a H. Losovou: Za prací s úsměvem

Rozhovor s…
paní Dagmar Volfovou, vedoucí správního odboru a paní Hanou Losovou, matrikářkou MěÚ Kralupy n. Vlt.

V zaměstnání trávíme třetinu dne, zásadní část života, u které člověk váží, zda mu jeho pracovní náplň dává smysl. Spokojenost na pracovišti ovlivňuje míra osobního naplnění, přátelská atmosféra, různorodá a zajímavá činnost, šance profesního růstu, odpovídající finanční ohodnocení či možnost skloubení pracovního a osobního života. Pro každého je poměr vah trochu jiný. V každém případě je důležité, aby člověk byl v práci rád, toho jsou krásným důkazem dvě milé dámy, které se mohou pyšnit čestným statusem 2. a 3. služebně nejstarší zaměstnankyně Městského úřadu v Kralupech nad Vltavou.

Paní Volfová, paní Losová, jak to vypadalo na úřadu v době vašich začátků (v 90. letech) ve srovnání s nynější situací?

V roce 1992, kdy jsme nastoupily, byl úřad daleko menší, měl nižší počet zaměstnanců. Agenda se nám o dost rozrostla a s ní se navýšil i počet zaměstnanců v roce 2003 po zrušení okresních úřadů, kdy se náš úřad stal úřadem s rozšířenou působností.

Vývoje doznala i podoba občanského průkazu, ten měl dříve formu knížky, nyní je to kartička. V současné době vyřizujeme hodně ztrát těchto průkazů, otázka je, čím je to způsobené, je to tím, že dříve člověk u sebe občanku tolik nenosil? Nebo byli lidé zodpovědnější?
Také vnímáme větší provoz žádostí o změny, je větší fluktuace osob v rámci bydliště, lidé mění stavy, příjmení… To samé se týká pasů, dříve byly děti uvedené v pasu rodiče, nyní musí mít každé svůj pas již od miminka.
V minulých dobách to bylo pro úředníky tedy jednodušší, nevydávalo se tolik dokladů. Když se dříve někdo oženil, do knížky se dopsala změna stavu, posvětila se razítkem a doklad sloužil dál.

Jak se rozrostlo osazenstvo úřadu za 30 let?

Z původních 30 zaměstnanců je jich nyní cca 120. Dříve to bylo komornější, jezdili jsme spolu na výlety, všichni jsme se vešli do jednoho autobusu a užili si mnoho legrace, více jsme utužovali kolektiv. Nyní je to složitější.

Předpokládám, že se za ta leta zvýšila i spádovost obslužnosti občanů…

Obslužnost se zvýšila o více než 100 %. Největší počty žadatelů o doklady zaznamenáváme od doby, kdy se o občanské průkazy a pasy nemusí žádat dle místa trvalého pobytu. Nárůst souvisí i s přestěhováním úřadu na náměstí, jsme tak dobře umístěni, že k nám jezdí žadatelé od Prahy či Kladna. Je sem dobré spojení vlaky, od dráhy je to kousek, občané vítají i příjemnou možnost parkování v podzemních garážích, celkově sem lidé chodí rádi vzhledem k novým a hezkým interiérům úřadu.

Které období bylo v rámci vaší dlouhé působnosti na MěÚ nejhezčí?

Když jsme byly mladé :). Na tom starém úřadu. To byl kolektiv menší a soudržnější, všichni jsme se znali, velmi jsme si rozuměli. Dělaly se různé společné akce (výlety, oslavy). Všichni jsme se potkávali na schodech, přitom prohodili pár slov. Nyní už se tolik nevídáme, míjíme se v prostorech budovy. Na druhou stranu je tady mnohem hezčí prostředí, komfortní výtah, větší klimatizované prostory, v zimě neprofukuje okny. Prostředí je důstojnější jak pro nás, tak pro občany.

A které nejpodivnější?

Jednou nehezkou etapou byla doba povodní, to se držely služby celé noci.
Druhé podivné údobí je od počátku covidu-19 do současnosti. Lidé jsou nešťastní, projevují se ty horší stránky v nich. Někteří jsou bojovní, někdy až zlí, plánovitě přicházejí s tím, že se jdou na úřad vykřičet. A když se navíc takovému člověku nevyhoví, protože to není možné, vybíjí si svou zlost ještě více. Bývají vulgární, jejich slova se ani nedají opakovat, následně posílají stížnosti. Člověk se s tím musí naučit pracovat, aby se z toho nezbláznil. Když vám po ránu přijdou dva až tři takoví, zkazí vám den. Máme však i dobré dny, těch je naštěstí většina.

Paní Volfová, kolik voleb jste na MěÚ zajistila?

Nepočítaně. V řádu desítek. Zajišťujeme krajské, senátní a prezidentské volby, také volby do Poslanecké sněmovny, zastupitelstev obcí či Evropského parlamentu. Volby se konají každý rok, někdy i dvakrát.

Které volby byly nejnapínavější?

Nejdůležitější jsou ty parlamentní, lidé o ně mají největší zájem. Napínavé byly i prezidentské volby, vydaly jsme rekordní počet voličských průkazů, aby lidé mohli volit jinde, když tu nebyli. I volby do zastupitelstva jsou zajímavé. Každé volby mají něco do sebe. Když vzniká nějaká nová strana, se zájmem sleduji, jak ve volbách obstojí.

Kolik referend jste na MěÚ zažila?

Jedno celorepublikové, které se dotazovalo občanů na vstup ČR do Evropské unie a jedno lokální.

Paní Losová, kolik se za vaší působnosti odehrálo svateb?

To nelze spočítat, v 90. letech bylo ročně zhruba 140 svateb, poté počet svateb klesal a v covidové době jich bylo jen 60.

Kolik se za tu dobu narodilo nových kralupských občánků?

Mám bohužel přehled jen o těch, co se zde chtějí nechat „uvítat“, není to tedy kompletní. Jelikož zde nemáme porodnici a děti se tak rodí v okolních městech, nemám přehled (tento přehled má pouze evidence obyvatel).

Dá se podle „vítaných“ dětí odhadnout trend porodnosti?

Řekla bych, že porodnost neklesá, je to pořád stejné. V poslední době zaznamenávám velký nárůst žádostí o „určení otcovství“, lidé vstupují méně do manželských svazků, žijí spolu „na hromádce“ i s několika dětmi. Když jsme dříve měli 20 těchto určení za rok, bylo to hodně, nyní jich máme ročně okolo 150.

Jaké nejzvláštnější jméno dítěte vám utkvělo v paměti?

Nyní jsou trendová cizokrajná jména, je to i vlivem smíšených párů, co se národnosti týká. Měli jsme tu rodinu z Fidži, jejich jména jsou vskutku exotická. Na druhou stranu se opět vrací do módy klasická stará česká jména.

Děkuji za rozhovor, gratuluji k vašemu úctyhodnému pracovnímu jubileu a přeji mnoho dalších spokojených let v kanceláři kralupského úřadu.

Andrea Jůnová, šéfredaktorka

Autor:KZ