Právě před sto lety v roce 1919 se začal psát první rok nové Československé republiky. V předcházejícím roce byla vymazána mapa staré Evropy a pro nově vzniklé státy rozpadlého Rakousko-Uherska začínal nový život. Ten v Kralupech začal volbou nové samosprávy.
Už do roku 1919 stál v čele kralupské samosprávy starosta JUDr. Ladislav Pavlousek. Byl starostou Kralup od roku 1906, a byl tak posledním rakouským starostou. Prorakousky se však neprojevoval. Byl činný téměř ve všech kralupských vlasteneckých spolcích a mohl po skončení první světové války být starostou nadále. Když mu však bylo nabídnuto místo rady Nejvyššího správního soudu v Praze, odešel z Kralup do Prahy a místo kralupského starosty se uvolnilo.
Z obecního úřadu musel odejít policejní revizor Karel Hron z Leuchtenbergu, ne snad pro svůj šlechtický predikát, ale zřejmě pro prorakouské smýšlení a odešel i další baron Viktor Kfeller ze Sachsengrünu, který byl městským tajemníkem. Ten odejít z úřadu nemusel, byl dobrým Čechem, ale ve svých 64 letech se rozhodl odejít do důchodu. Jeho potomci žijí dnes v Německu. Mluvil jsem s nimi při jejich návštěvě Kralup a ukázal jim místa, kde jejich předek žil a úřadoval.
Na změnu politických poměrů doplatil i soudce kralupského okresního soudu JUDr. František Procházka. Byl pro svou loajalitu vůči Rakousku u kralupských obyvatel značně neoblíbený a musel svůj úřad opustit. Rozhořčený nad svým osudem napsal o poměrech v poválečných Kralupech knihu s názvem „Pěna převratu“. Je to zajímavé čtení, ale bohužel je k dostání pouze ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Jméno nového starosty Kralup pak vzešlo až z voleb a vítězná strana pak mohla navrhnout některého svého člena na místo starosty. Vítězem voleb se stala Sociálně demokratická strana, rakouskou vládou trpěná i utlačovaná. Na místo starosty navrhla svého dlouholetého člena, prokuristu Josefa Vaníčka, který byl členem městské rady a měl bohaté organizační zkušenosti. Byla to dobrá volba, jak ukázalo dalších dvacet let, kdy stál v čele obce.
Kralupy měly v roce 1919 sice již statut okresního města a okresní soud, ale připomínaly spíše větší vesnici. Ulice a chodníky nebyly vydlážděné, město nemělo zavedený elektrický proud ani kanalizaci a obecní lampář rozsvěcel petrolejové lampy na rozích ulic, ale když svítil měsíc, tak nemusel, aby se ušetřilo na petroleji. Co všechno dokázal Vaníček během dvaceti let svého starostování, jsem mnohokrát popsal ve Zpravodaji v minulých letech. Hned v prvním roce to byla elektrifikace města, pak stavba mostu T. G. Masaryka, stavba moderní budovy reálného gymnázia a nová budova pošty v Nerudově ulici. Nechal vybudovat silnici z Kralup do MikovicByla celá vydlážděná žulovými kostkami s chodníky po obou stranách. Ještě za života Vaníčka dostala název „Třída Josefa Vaníčka“.
V roce německé okupace na jaře 1939 nahradil kralupského starostu německý vládní komisař Karel Benesch. Nenáviděl Čechy a dodnes, nevím proč, i starostu Vaníčka. Třída Josefa Vaníčka byla přejmenována na „Neue Straße“. Když se Benesch dověděl, že městští úředníci tak jako každý rok poslali v listopadu 1941 Vaníčkovi blahopřání k narozeninám, všechny je udal na kladenském gestapu. Vaníček po návratu z výslechu vzkázal komisaři Beneschovi, že největší německý básník Goethe napsal: „Der gröste Lump in ganzen Land ist und bleibt der Denunziant.“ Prošlo mu to jen proto, že Benesch byl odvolán na frontu. V roce 1945 skončila druhá světová válka a opět došlo k přejmenovávání ulic. Očekával jsem, že ulici bude vrácen původní název, ale nestalo se tak. Moc převzala komunistická strana a z „Třídy Josefa Vaníčka“ se stala na dalších čtyřicet let „Kloučkova ulice“, podle komunistického funkcionáře J. Kloučka z Dolan. Při vší úctě k tomuto funkcionáři Němci popraveného, pro Kralupy nic neudělal. Po tzv. sametové revoluci byla v roce 1991 řada kralupských ulic s názvy připomínajícími komunistickou minulost přejmenována, Vaníčkova ulice tedy již počtvrté. K mému zklamání se na původní název zapomnělo a současný název je „ulice Gen. Klapálka“.
Pro názvy ulic se nejčastěji volí jména význačných osobností celostátního nebo místního významu. Do druhé skupiny patří například ulice nazvaná po malíři Josefu Holubovi nebo knihovníku Janu Rysovi či profesoru Jodlovi. Vaníček patří bezesporu do této skupiny. Vaníček nebyl rodák kralupský, narodil se v obci Vyskeř nedaleko Turnova, a když jsem starostu Vyskeře Jana Kozáka upozornil, jaký význam měl jejich rodák pro naše město, nebyl překvapen a sdělil mi, že vše o působení Vaníčka v Kralupech mají v místní kronice pečlivě zapsáno. A když jsem v roce 2016 panu Kozákovi zaslal Kralupský Zpravodaj s mým příspěvkem „Z Vyskeře do Kralup“, ve kterém jsem opět vylíčil zásluhy Vaníčka o rozvoj našeho města, byl Josef Vaníček jmenován čestným občanem obce Vyskeř.
Čestným občanem Kralup byl Vaníček jmenován již v roce 1946. Je tedy čestným občanem obce, ve které se narodil, i obce, které věnoval tolik svých sil a kde zemřel a je i pochován. Snad by si proto zasloužil, aby po něm byla pojmenována nově vznikající ulice v centru města mezi kostelem a Žižkovou ulicí. V minulém čísle Zpravodaje byla Vaníčkovi věnována řada příspěvků a návrh podpořil i zastupitel města a člen Redakční rady Kralupského Zpravodaje Mgr. Jindřich Kohm.
Ing. Josef Stupka
REDAKCE: tel. č. 
