Důchod je střet idealizované představy a kruté reality. Těšíte se, jak budete ráno dlouho spát, nebudete mít téměř žádné povinnosti, spoustu času na koníčky, přátele, práci na zahrádce, akce pro seniory, výlety, kulturu, četbu, dovolenou několikrát do roka… A hlavně – nebude vás deptat šéf a otravovat neoblíbení kolegové. Místo toho se budíte ve čtyři a už nezaberete, v noci pochodujete na WC co pár hodin, přestáváte slyšet, zrak se zhoršuje, bolí vás klouby, začíná zlobit paměť. Někdo vám po bytě schovává věci – často hledáte brýle, telefon, hole, naslouchátka, nejste si jisti, jestli jste si vzali léky… Žebříček hodnot se proměňuje, štěstí je se ráno vůbec probudit, vstát, rozhýbat ztuhlé tělo, nebýt celý den v bolestech, nemuset k lékaři či dokonce na operaci.
V mysli bojujete s pocity nepotřebnosti, samoty, nesoběstačnosti. Snažíte se o udržení řádu bez zaměstnání. Máte však neustále pocit, že nic nestíháte, což vám nejde na rozum, protože dříve jste museli být ještě 8 hodin v práci. Škorpíte se s dětmi a vnoučaty, která na vás nemají moc času. A když přijedou a chcete je pohostit, většinou se nezavděčíte, seznam jídel, co nejí, je delší než ten, co ráčí pozřít. Pokud žijete v páru, dohadujete se o hloupostech, protože se vzrůstajícím věkem se více a více projevují stinné stránky vaší osobnosti. Starosti vám dělá zdražování potravin a energií, tak šetříte, kde se dá, jíte skromně a v bytě máte zimu. Pokud nemusíte platit nájem (jste ve svém), vyhráli jste jackpot.
Jste generací „papíru a tužky“ a jen s velkou nevolí se perete s dobou digitální. Znám i takové, kteří před prací na PC utekli do předčasného důchodu. K tomu časem přibyly QR kódy na jídelních lístcích, parkovací aplikace nebo chytré telefony. Po ulicích a v restauracích jezdí roboti, kteří uklízí podlahu nebo rozvážejí jídlo. Mladí lidé místo skutečného přítele z masa a kostí konverzují s umělou inteligencí… Snažíte se pochopit svět, kde se všechno děje „v jakémsi neuchopitelném cloudu“, zatímco chcete mít svůj zasloužený klid a papírový časopis či knihu ke čtení…
Přes všechno výše zmíněné vykreslují reklamy vaše vrstevníky jako vysmáté lidi v bílých kalhotách na jachtě. To však platí spíše v zahraničí a hlavně západním směrem. Vaše realita je dosti jiná – zahrádka, televize, slevové letáky a lékárna… Když máte štěstí na lidi a nejste morous, tak máte pár dobrých kamarádů. Setkání s přáteli se však mnohdy změní v „přehlídku chorobopisů“. Soutěžení o to, koho co víc bolí nebo kdo má zajímavější nález z magnetické rezonance, je tragikomické. Člověk pak zjišťuje, že zdraví je jen dočasný stav mezi dvěma vyšetřeními.
Přes všechna úskalí stáří je důležití neklesat na mysli, vzít osud do hrsti, i tady platí, že jaký si to uděláš, takový to máš. Nemluvit o chorobách, raději vzít vnoučata na výlet, přátele na kávu. Věnovat se zušlechťování zahrádky a myslet pozitivně. Nějak bylo, nějak bude…
Andrea Jůnová
Další fejetony.
Ocenění fejetonů.
Více o autorce.
REDAKCE: tel. č. 



