Mnohými hokejovými příznivci je vnímán jako gentleman na bruslích. Svým chováním dokáže strhnout spoluhráče nejen na ledě, ale také v kabině. Není proto divu, že se hokejový útočník Jakub Kaprál v průběhu času pustil i do trenérské práce v místním klubu, kde momentálně zastává funkci hlavního kouče hráčských kategorií pro 1. až 5. třídu základní školy.
Jakube, stále jste aktivním hráčem, ovšem poměrně brzy jste se dostal také k trenérské práci. Jak se to všechno seběhlo?
Cesta k trénování u mě probíhala pozvolna. Na Kladně jsem studoval sportovní gymnázium a zároveň hrál juniorskou extraligu. Osobně jsem ale nebyl zcela spokojen s hráčským vytížením na ledě a ani s tím, jaké výkony jsem podával. Jednu dobu to bylo dobré, později zase naopak. Nicméně po maturitě jsem měl možnost získat trenérskou licenci a zkusil se vydat právě tímto směrem. Další praxi jsem pak získal od místních trenérů, Lukáše Majera a Milana Ruchaře, díky nimž jsem se dostal až k trénování žáků třetích a čtvrtých tříd. Hrát někde jinde II. ligu se mi nechtělo. Naopak mě to táhlo zpátky domů.
Rovněž dlouhodobě patříte k oporám kralupského A týmu. Jak moc náročné je skloubení hráčské přípravy s prací trenéra mládeže?
Hokej mě stále hodně baví a naplňuje v obou těchto pozicích. Někdy je toho opravdu hodně, ale protože se věnuji tomu, co mám rád, příliš si to nepřipouštím. Mnohem náročnější to však se mnou mají moji nejbližší, neboť hokejem žiji v podstatě nepřetržitě.
Velkou zkušeností pro Vás jistě byla návštěva Číny, kam jste se podíval po boku bývalého kralupského kouče Josefa Zajíce. Jak s odstupem času hodnotíte tuto nevšední hokejovou epizodu?
Zkušenost to byla naprosto mimořádná, ovšem také dosti náročná. Na ledě jsme byli třeba osm hodin denně a drilovali místní kluky. Tak trochu to připomínalo hokejovou kulturu bývalého Sovětského svazu. Zážitků jsem si odtamtud přivezl spoustu. Největší strach jsem však měl z dlouhého letu. Když jsme tam dorazili, uvědomil jsem si, že už tohle pro mě byla jedna z velkých výher. Další zážitky byly hodně spojené s tamním jídlem. Město Chengdu je totiž proslulé nejostřejší kuchyní světa, přičemž některé pokrmy jsme pochopitelně neváhali ochutnat. Naštěstí bez újmy na zdraví.
Přál byste si s trénováním spojit i nejbližší budoucnost?
Ano, byl bych rád, kdybych se mohl v budoucnu hokejem živit. Nechci však nyní specifikovat, v jaké pozici by to mělo být, neboť i moje stávající práce pro klub je rovněž o manažerských dovednostech. Čili i toto bych si dokázal v budoucnu představit. Mělo by mi k tomu pomoci i dovzdělávání se v mnoha různých oblastech, které osobně vnímám jako takovou investici do budoucna. Pokud by se později vyskytla nabídka spojená s trénováním, u nás nebo i třeba v zahraničí, rozhodně bych o ní uvažoval.
Hodně zdejších příznivců Vás vnímá jako kralupského patriota, který na místní klub nedá dopustit ani v nejmenším. Cítíte se tak?
Když jsem se do Kralup vracel z Kladna, tak jsem z hokeje příliš velkou radost neměl. Postupem času se mi však chuť do hry vrátila, a to především díky vzestupu hokejového áčka. Přišel zkušený Pepa Zajíc, jenž nás poměrně brzy dostal z toho nejhlubšího dna. Později bylo na tuto cestu dobře navázáno a osobně si moc vážím toho, kde jsme teď. Navíc tu stále je to kralupské jádro hráčů, což vnímám hodně pozitivně. Něco podobného se však snažím dostat i do dětí. Zdaleka ne všichni budou hrát I. ligu či extraligu. Musí ale do sebe dostat tu chuť hrát za Kralupy, neboť i tady doma mohou zažít krásné zápasy před zaplněnými tribunami.
Z minulého ročníku Krajské ligy bylo odehráno pouze několik úvodních zápasů. Bylo těžké se během tak dlouhé doby udržet v kondici? Není Vám trochu líto, že jste ztratil jeden hokejový rok?
Nebral jsem to úplně tak, že bych ztratil jeden hráčský rok. Kdyby se tady hrála ještě o něco vyšší soutěž, je možné, že bych se na to touto optikou díval. Celkově jsem se však snažil hýbat. Kdybych se jen tak válel doma, necítil bych se dobře. Spíš jsem se na to tedy díval pohledem zdravého životního stylu. V průběhu léta byl tým doplněn o několik nadějných extraligistů z juniorky, čímž konkurence v áčku ještě více vzrostla.
Co soudíte o síle tohoto dosti omlazeného kolektivu?
Držím se raději opatrnosti. Máme na úvod hodně těžké rozlosování, a přestože kluky v žádném případě nepodceňuji, myslím si, že nějaký ten měsíc jim celková adaptace zabere. Začátek nás může hodně nakopnout, ale i trochu přibrzdit. A naše cíle? Nebudu vykřikovat, že chceme soutěž vyhrát, to je daleko. Chceme předvádět atraktivní hokej a bavit diváky. Pokud se nám tohle bude dařit, věřím, že s tím přijdou i výsledky.
Hokejoví fanoušci mají dodnes v paměti Váš rozhodující nájezd ze čtvrtfinále Krajské ligy proti Mladé Boleslavi. Série s tímto soupeřem byla neuvěřitelně dramatická a napínavá. Je určitě velká škoda, že tuto skvělou sezónu nebylo možné dohrát z důvodu koronavirového lockdownu. Jak na to všechno s odstupem času vzpomínáte?
Vzpomínám si, že nálada před play off nebyla úplně ideální, neboť základní část jsme ve velké formě neukončili. Během krátké doby se ale všechno změnilo. Poměrně lehce jsme se dostali přes Kolín a získali patřičnou sebedůvěru. Rezerva Mladé Boleslavi poté rovněž vypadala jako hratelný soupeř, ale záhy se ukázalo, že jsou doopravdy hodně silní. Hned první zápas v Boleslavi se nám však podařilo vyhrát v prodloužení, a tak trochu jsme si mysleli, že bychom mohli doma rozhodnout. Zápas se nám ale vůbec nepovedl a za stavu 1:1 se série stěhovala znovu do Boleslavi. Protože se hrálo hned druhý den, dalo se očekávat, že už si domácí postup pohlídají. Nám se však podařilo dostat utkání až do prodloužení, kde nám mimochodem soupeř zle zatápěl hlavně v přesilovce. Silou vůle jsme to ale ubojovali a v nájezdech rozhodli. Přiznám se, že jsem byl docela překvapen z toho, jak snadno se mi podařilo dát gól. Byl nakonec sice jediný, ovšem k postupu to stačilo. Dalším klíčovým faktorem byla skvělá forma brankáře Jirky Exnera. Bez jeho mimořádného přispění bychom neměli šanci uspět. Velká škoda, že na semifinálovou sérii s Mělníkem už nedošlo.
Máte ještě nějaké hráčské sny, nebo se Vaše stěžejní cíle primárně ubírají k trenérské budoucnosti?
Jako hráč jsem v Kralupech spokojený. Nemám v plánu odtud odcházet. Moc bych si přál, abychom jednou Krajskou ligu vyhráli a s fanoušky prožili další vítězné okamžiky. Co se týče trénování, tak svoji nejbližší budoucnost bych chtěl spojit taktéž s naším klubem, ovšem v pozdějším časovém horizontu je mým přáním posunout se přece jen o něco výš. Trénovat tým dospělých, např. i ve vyšší soutěži, to by mě samozřejmě lákalo. Cíle si však dávám postupné, ono není úplně snadné se na takovou pozici dostat. I proto se neupírám jen k této myšlence. Rozhodující pro mě je, abych se zabýval činností, ve které uvidím smysl a která mě uživí.
Jakub Kaprál (1996)
Prošel extraligovými dorosty a juniory Rytířů Kladno. V kralupském A týmu letos načal svou šestou sezónu. Taktéž si vyzkoušel Univerzitní ligu v klubu Engineers Prague, přičemž hned třikrát se zúčastnil největší studentské sportovní akce „Hokejové bitvy univerzit“ v dresu Vysoké školy ekonomické. Jako trenér působí v Kralupech již šestým rokem, z toho poslední tři v pozici svazového šéftrenéra pro kategorie 1.–5. třídu. V současné době je také studentem magisterského studia UK FTVS (Management sportu) a zároveň studentem trenérské licence A.
Aleš Levý, tiskový mluvčí MěÚ
REDAKCE: tel. č. 
