Josef Stupka, historik a spisovatel: Zapomnělo se na Vaníčka

Třetí část seriálu mapujícího historii našeho města se zaměřením k písemným pramenům vám přinášíme v podobě rozhovoru s kralupským rodákem, patriotem, pedagogem, a hlavně nesmírně činným regionálním historikem Ing. Josefem Stupkou.

Vážený pane Stupko, jaké známe nejstarší písemné prameny o Kralupech nad Vltavou?

Nejstarší písemné prameny, které se vztahují k našemu městu, se vážou k roku 993 a k roku 1253. První zápis je v zakládající listině břevnovského kláštera. Je však některými historiky zpochybněn jako falsum. Za naprosto věrohodný zápis lze považovat až zápis k roku 1253 uvedený v královské listině krále Václava I.

Jak jsou tyto dokumenty dostupné?

Měl jste možnost některé z nich osobně vidět? První zápis jsem neviděl, je pravděpodobně v archivu břevnovského kláštera. Druhý zápis najdete v Městském muzeu v Kralupech, kde visí na zdi. Je psaný latinsky a naše město je uvedeno pod jménem Cralup. S historií mnoha míst jsou spojovány informace na bázi legend či mýtů, které však mnohdy mívají nějaký věcný, třeba i doložitelný základ.

Co Kralupy a jejich ukotvení v tomto ranku?

O Kralupech žádné legendy, či mýty neznám. Znám jenom pověsti, například pověst o zkamenělé hostinské na Hostibejku vyšla nedávno ve Zpravodaji. Řadu pověstí, ale spíše o okolí Kralup, sepsal Prokop Filip Masner. Rukopis však nikde neotiskl.

Je rukopis Filipa Masnera nějak přístupný?

Vše, co napsal Prokop Filip Masner, bylo otištěno ve Sbornících kralupského muzea. U ředitele muzea pana Racka jsou všechna čísla k dispozici.

Věříte některým z těchto pramenů? Jsou podle Vás reálné a v čase třeba i doložitelné?

Některé pověsti jsou skutečně doložitelné. Například pověst o tajné chodbě z nelahozevského zámku směrem ke Kralupům a k vltavskému břehu.

Které historické písemnosti o našem městě jsou dostupné?

Písemnosti o naší obci jsou jednak v archivu řádu křížovníků s červenou hvězdou v pražském archivu, jednak v archivu mělnickém, přímo v Kralupech je dostupný archiv železniční dráhy podmokelské, buštěhradské a turnovské. Osobní údaje (narození, smrt) jsou ve farních kronikách přístupných na internetu Státního oblastního archivu, který je digitalizován, a můžete jej prohlížet z domova.

Určitě máte přehled o tom, jak se různé katastrofy „podepsaly“ na zkáze cenných písemných historických pramenů…

Nejvíce cenných písemností bylo zničeno nebo rozkradeno v rámci rušení prvorepublikového muzea při anulování kralupského okresu v šedesátých letech minulého století. Povodně žádné škody nenadělaly.

Při Vašem bádání jste kráčel historií města „všemi směry“. Jak byste hodnotil badatele, spisovatele, nadšence, kteří se historii Kralup věnovali, kdo podle Vás odvedl nejlepší práci?

Před druhou světovou válkou se nejvíce věnoval kralupské historii Prokop Filip Masner a Julius Nádvorník. Výsledky svého bádání uveřejňovali v časopise „Podřipský kraj“. Po druhé světové válce to byl především Ing. Otakar Špecinger.

Jakých poznatků o historii města si nejvíce vážíte?

Čerpal jsem často z prací výše uvedených autorů, kteří se bádání o historii věnovali svědomitě a věnovali mu velkou část svého života.

Při četbě Vašich knih jsem často přemýšlel, na které lidi, kteří pro město strašně moc znamenali, se zapomnělo a to nejenom v místopise. Kdo by podle Vás měl být „zhmotněn“ v každodennosti města: památníčkem, bustou, pojmenováním ulice, náměstí a podobně?

Na tuto otázku lze odpovědět úplně jednoznačně. Zcela se zapomnělo na nejvýznamnějšího kralupského starostu Josefa Vaníčka. Jeho zásluhou mají Kralupy krásný most přes Vltavu, moderní budovu gymnázia i pošty. Prosadil elektrifikaci města i kanalizaci. Dal vybudovat silnici z Kralup do Mikovic, která dlouho nesla jeho jméno: „Třída Josefa Vaníčka“. Okupace v roce 1939 udělala konec jeho starostování. Pro své protiněmecké smýšlení byl vyslýchán na gestapu v Kladně a jméno jeho ulice bylo změněno na „Nová silnice“. Únor 1948 přinesl pak změnu jména na ulici Kloučkovu, jak ještě pamatujeme. Po roce 1989 nese tato spojnice Mikovic s Kralupy název ulice Generála Klapálka. Je čestným občanem města Kralup a od letošního roku i čestným občanem své rodné obce Vyskeř v Českém ráji. Starosta Vyskeře Jan Kozák navštívil Vaníčkovu neteř paní Toužimskou v Kralupech a předal jí jmenování. Josef Vaníček by si zasloužil, aby po něm byla pojmenována ulice, nejlépe nově vzniklý prostor mezi kostelem a Žižkovou ulicí, místo dosavadního návrhu „Pivovarská“.

Které historické téma není podle Vás dosud ještě dostatečně zpracované?

Je jich více. Například případ pobytu potomků popraveného českého pána Jana Šultyse z Felsdorfu v Kralupech. Byl ze Slaného a stal se primátorem Kutné Hory a po prohrané bitvě na Bílé hoře byl popraven v roce 1621 na Staroměstském náměstí. Jeho jmění bylo zabaveno a celá jeho rodina se musela vystěhovat. Potomci Jana Šultyse pak žili ve zdejším kraji, prokazatelně v Hobšovicích u Velvar a v Kralupech, kde jsou na místním hřbitově pohřbeni. K ověření osudů rodiny Šultysovy jsem si chtěl vypůjčit v rámci meziknihovní služby podrobný životopis Šultysů. Je uvedený v knize Nirtla Burkharda, uložené v knihovně v Henningsdorfu. „Kuttenberger Primator Johann (d. Ä) Schultys von Felsdorf – Jan (st.) Šultys z Felsdorfu – und seine Familie“. Tato monografie se však nezapůjčuje a je jenom k dispozici k nahlédnutí. Vzhledem k tomu, že Henningsdorf patří mezi partnerská města Kralup nad Vltavou, bylo by snad možné získat z Henningsdorfu naskenovanou část z kapitoly „und seine Familie“.

Jak Vy osobně vnímáte současnou podobu města?

Na tuto otázku je snadné odpovědět. Jaroslav Seifert napsal, že Kralupy nejsou hezké město a měl pravdu. V jeho době byly Kralupy městem továrních komínů, kouře a prachu. To již dávno nejsou. Za komunistů bylo město neudržované a šedivé, kde lidem padala omítka z domů na hlavu. Dnes je vidět na každém kroku, co všechno se za poslední léta zlepšilo. Stavební činnost a důkladná údržba stav města nepřehlédnutelně zlepšuje a činí město příjemnějším přes všechny prohřešky minulosti.

Jindřich Kohm

Autor:KZ