Lukáš Hodík, krizový manažer MěÚ Kralupy: Ideální stav je, když jako krizový manažer nemám co dělat

Můžeš se našim čtenářům krátce představit?

Několik let jsem působil v řadách městské policie Kralupy, v roce 2015 mi bývalý pan starosta – Petr Holeček – nabídl pozici krizového manažera pro MĚÚ. Chtěl jsem se profesně posunout a nabídku jsem přijal.

Jaké jsou typické charakterové vlastnosti krizového manažera?

Jeho předchozí praxe by měla vycházet z nějaké složky IZS, je to dobrá predispozice, s těmito složkami následně krizový manažer spolupracuje. Znalost praxe těchto složek pomáhá ke sladění činností v rámci řešení krizové události.

Dále, stejně jako u policie, místní a osobní znalost. Znát město, znát lidi, mít telefon se všemi kontakty, vědět na koho se obrátit, mít dobrou vazbu na krajský úřad jakožto zastřešující autoritu naší činnosti z vyšší pozice. Umět se orientovat, nepanikařit, umět předat a zpracovat informace, pomoci dotyčným, co jsou v první linii, aby měli podmínky pro vykonání své služby.

Využíváš při své profesi intuici?

Určité věci se opakují, pokud to člověk v minulosti zažil, tak se dá predikovat, jakým způsobem se situace bude vyvíjet. Vše vychází z praxe, intuicí bych to nenazval.

Jaká jsou specifika agendy krizového manažera ve službách města?

Krizový management samosprávy řadí na první místo obyvatele místa. Naopak soukromý subjekt tam často přiřazuje i zájmy firmy, byť také chrání životy zaměstnanců, okolních obyvatel, počítají do toho i se svojí výrobou. Mám zkušenost ze stáže v mladoboleslavské automobilce, tam je vše podřízeno tomu, že výroba musí pořád fungovat (zároveň se dbá o zdraví a život zaměstnanců).

Býváš ve styku s veřejností?

Zcela jistě, hlavně v době krizové situace. Obracejí se na mě ale i lidé, kteří se přistěhují do Kralup, kupují nějakou nemovitost, potřebují zjistit její situaci z pohledu rizik (např. povodeň).

Jaká je tvoje nejoblíbenější činnost v rámci tvé náplně práce?

Ideální stav je, když (jako krizový manažer) nemám co dělat, když je vše v pořádku, bohužel to moc často není. Součástí pracovní náplně v době klidu je příprava na nejrůznější krizové situace, život jich přináší dost, stále je na čem pracovat.

A nejneoblíbenější?

Úředničina :). Ta se rozrůstá, přibývají dokumenty k zachovávání, ale to je asi ve všech oborech.

Podělíš se s námi o svůj nejzapeklitější úkol k řešení z pohledu krizového managementu?

Covid nám ukázal, že je třeba být připraven, nikdy nevíme, co přijde, s touto situací nepočítal nikdo. Shodou okolností probíhala před dvěma lety analýza rizik, s kolegy od HZS jsme si vzali určité situace a přiřazovali jsme jim míru rizika na základě minulých zkušeností, co by mohlo v Kralupech nastat. První místo obsadily povodně, epidemii jsme měli úplně na posledním místě, brali jsme ji jako nereálnou. Nevěřili jsme vlastním očím a uším, když to o pár měsíců později přišlo… Počítat s tím, co do budoucna může nastat, je občas velmi zapeklitá věc.

Jak se ti vlivem pandemie změnila pracovní náplň?

Covid ji změnil v tom smyslu, že v podstatě nic jiného neřeším, kromě něj se věnuji ještě jednotkám požární ochrany – JSDH Kralupy a Minice, část mojí práce zabírá související úředničina (faktury, objednávky, rozpočty). Agenda Covidu je nepříjemná v tom, že běžný občan se pak může zeptat, co jste vlastně dělali? Práce je hodně, ale není vůbec vidět, ani nejvyšší špičky v zemi neví, jak se to bude vyvíjet, pořád se s určitostí neví, jak nejlépe postupovat, jestli více očkování nebo již neočkovat, testovat či netestovat, příznakové či také bezpříznakové. My na obecních úrovních se snažíme fungovat co nejlépe, ale není to jednoduché…

Jak probíhá tvoje výpomoc v místním očkovacím centru?

Byli jsme požádáni zástupci Synlabu, kteří provozují kralupské očkovací centrum, abychom tam přidali ruku k dílu, na místní poměry tam přichází velké množství lidí, s kolegy z MĚÚ vypomáháme s organizací a administrativou.

Zlatá rybka, co by ti mohla splnit?

Asi nebudu originální, ale přeji si, aby nastal světový mír 🙂

ANDREA JŮNOVÁ, ŠÉFREDAKTORKA

Autor:KZ