Obnova hřbitovního kříže

Snad žádnému návštěvníkovi zeměšského hřbitova neunikne pohled na starý chátrající kříž u jižní zdi. Je dobře viditelný hned od vchodu a svojí výškou pěti metrů je nepřehlédnutelný. Bohužel, nepřehlédnutelný je také jeho žalostný stav. Smutně vyhlížející torzo plechového Krista, který přišel nejen o své barvy, ale i o ruce, je jakýmsi mementem naší historie. Smutná vzpomínka na doby, kdy jsme se o obdobné památky nejen nestarali, ale cíleně je z naší krajiny odstraňovali.

Nechybělo mnoho a i tento kříž zmizel v nenávratnu. Ve své podstatě jeho stav už ani záchranu neumožňoval, ale společným úsilím několika nadšenců, místní farnosti a městské samosprávy se povedlo to, v co už málokdo doufal. Kříž obnovit. Jelikož nic, kromě kamenného podstavce, již nešlo zrenovovat, bylo nutné vytvořit zcela nové dílo. Zatímco výšku a šíři nové dřevěné části se dalo odvodit ze stávajícího torza, při renovaci plechové části – Krista – nebylo z čeho vycházet. Dobové fotografie se nepodařilo dohledat, malba zcela zmizela a značná část figury podlehla korozi. Nelehkého úkolu se tak ujal malíř Viktor Žuk, který v Kralupech působí jako pedagog sochařství a olejomalby v místním DDM, jež při obnově památky také spolupracovalo a renovaci nabídlo v rámci on-line výuky svým žákům.

A jak taková rekonstrukce probíhala? Po sejmutí postavy Ježíše výtvarník nejdříve obkreslil zbylé torzo a doplnil chybějící části – ruce. Následně siluetu vyřízl a předal klempíři k vystřižení nového plechového podkladu, na nějž se bude malovat. Samotné práci s barvami však předcházela ještě podrobná příprava a studium obdobných křížů, které umělec použil jako vzor. Přičemž bylo nutné zohlednit nejen dobu vzniku, ale také prostředí zdejšího kraje a jeho specifik v oblasti sakrálních památek. Ukázalo se však, že mnoho obdobných křížů se v našem okolí nedochovalo, a navíc ten zeměšský má svá netradiční specifika.

Zatímco jiné krucifixy jsou v katolickém prostředí ztvárněny s mučedníkem přibitým ke kříži třemi hřeby, místní Kristus má chodidla nikoli přes sebe, ale vedle sebe a hřeby jsou tak čtyři, jak je to běžné v pravoslavném ztvárnění. Jiný je i úvaz bederní roušky. Zatímco běžně je znázorňován u boku, ten zdejší byl dle siluety někde uprostřed. I s tím se však p. Žuk dokázal vyrovnat a malba, kterou před několika dny dokončil, je nejen působivým dílem odrážejícím místní zvyklosti, ale i portrét nesoucí autorovu vlastní tvůrčí invenci. O tom, jak se celé dílo podařilo obnovit se budete moci přesvědčit v nadcházejících týdnech, kdy bude nový kříž znovu vztyčen.

Jindřich Havlík 

Autor:KZ