Dnes<div id="zpetny_odkaz" style="visibility: hidden;width:1px;height:1px"><a href="http://phgame.cz">PHGame.cz</a></div>
  • Středa 26. června 2019
  • Svátek má Adriana

Kralupy nad Vltavou – Přinášíme další pokračování seriálu o splněných snech. Díl šestý najdete v tištěném lednovém vydání Zpravodaje.

Když něco chcete, musíte tomu věřit  – 7. díl

Dnes to plulo krásně a než jsem se nadál, vplouvám do zátoky v hlavním městě Ibiza. Kotví tu dost lodí. Zátoka je veliká a místo jsem našel hezké. Je krásné počasí a tak se koupu a odpočívám. Na břeh přijedu až zítra. Večer sedím v kokpitu a dávám si červené.

Druhý den ráno jdu do města. Potřebuji sehnat lepidlo na člun. Město Ibiza je hezké, čisté, plné parků a zeleně s majestátným hradem nad městem. Samotný hrad s opevněním je

úžasná stavba. Určitě stojí za návštěvu. Na nádvoří hradu jsem zašel do kostela. Výzdoba je nádherná. Při zpáteční cestě v podzemních chodbách jsem si s potulným zpěvákem zazpíval píseň Guantanamera. Byla tam krásná akustika.

Obchod, který jsem hledal, jsem sice našel, ale je neděle, zavřeno, takže musím do města zítra znovu. Druhý den jsem koupil lepidlo a dal se do opravy člunu. Zabralo to celý den a výsledek není stoprocentní.

Další den odplouvám. Beru kurz na španělské pobřeží. Plavba byla nevlídná. Pronásledovalo mě špatné počasí. Začíná mě tlačit čas a tak podél Španělska proplouvám rychle. Přesto mě okolnosti donutily k zastávce v zátoce u městečka Cabalo. Začíná mě zlobit kotevní vrátek. Zakotvil jsem pod skálou a druhý den ráno se pustil do opravy. Je to strašná práce. Musím rozebrat celý vrátek. Zjištění je ještě horší. Jsou opotřebované uhlíky v motoru a musí se vyměnit.

Naštěstí mám s sebou podobné a po menší úpravě by mohly sloužit. Oprava trvala opět celý den. Vše je opravené a funguje jako nové. Druhý den ráno je krásně a tak jedu na břeh. Skála, pod kterou kotvím, je tak krásná a vysoká, že mi to nedá a lezu na vrchol. V polovině cesty potkávám francouzského turistu. Milý chlapík v mém věku. Prohodíme spolu pár vět a jdeme každý svou cestou. Posledních asi sto metrů šplhám po skále jako horolezec. Byla to hrůza.

No ale přeci to nevzdám pod vrcholem. Kdyby mě viděla Zlata, kudy jsem lezl, tak by mě zabila už dole, abych se netrápil. Odměnou byl rozhled. Skutečně nádhera. Když jsem slezl dolů a prošel městečko, zvedl jsem kotvu a beru směr na Gibraltar. Chtěl jsem se na spoustě dalších míst zastavit, ale bohužel někdy příště.

Do Gibraltaru připlouvám v noci. Je to docela náročné. Bez perfektní navigace bych si netroufl. Pluju přístavem plným lodí. Lodě jsou tak velké, že zakrývají výhled na navigační bóje. K ránu ještě za tmy kotvím u pláže a mám výhled přímo na skálu. Druhý den procházím město a nakupuji zeleninu. Cestou však zjišťuji, že jsem zapomněl na lodi pas. Jelikož celá skála je britské území, tak se bez pasu přes celnici nedostanu. Trochu zklamaný se vracím na loď. Vše špatné je pro něco dobré. Dívám se na předpověď počasí, má přijít silná bouře.

Na nic nečekám a odplouvám směrem na Atlantik. Mezi africkým a španělským pobřežím je tak silný mořský proud, že rychloměr ukazuje 7,5 uzlů, navigace 0 uzlů a já, ač pluju na plné plachty, tak couvám. Musím si pomáhat ještě motorem. Až pozdě v noci opouštím španělské pobřeží. Křižuji přes koridor nákladních lodí. Provoz je tu skutečně velký v obou směrech. Ráno už jsem na Atlantiku.

Přivítal mě skvěle. Dlouhé táhlé vlny a klid. Zase jsem měl ten divný pocit. To není jen tak. Ať jsem se podíval na kteroukoliv stranu, zdálo se mi, že jsem v dolíku a na obzor je to do kopce. Divný pocit. Byla to jen taková ukolébavka. Přišel vítr a s ním bouře. Nebudu popisovat průběh bouře. Stál jsem u kormidla dva dny a dvě noci šíleně promočený a zmrzlý. Hlad jsem si ani neuvědomoval. Vařit se stejně nedalo. Potřeboval jsem se převléknout do suchého. Na chvíli jsem zapnul autopilota. Přišla vlna z boku, vzala loď a hodila ji jako krabičku od zápalek o deset metrů na stranu. Náraz mě vymrštil z lavice a já

udělal salto přes navigační stolek s kormidlem a přistál na protější straně. Cestou vzduchem jsem si stačil narazit žebra, záda a nevím, co ještě. Bolelo mě celé tělo, ale byl jsem rád, že jsem celý a polámaný.

Atlantik mi ukázal svou pravou tvář. Po osmi dnech ráno vidím na obzoru pevninu. Vítá mě ostrov Lanzarote. Celý den ještě pluji podél pobřeží a večer kotvím v zátoce hlavního města Lanzarote v Arrecife.

Pokračování v únorovém vydání Zpravodaje.

autor a foto: Josef Fričl, kapitán

program kina program divadla kalendar akci jizdni rad

facebook

kvodkaz

TV KRALUPY