Můj dotek s minulostí

O osobnostech a událostech, o kterých jsem se ve škole učil, jsem si myslel, že jsou již dávno zaneseny prachem staletí. Například doba obrození, obávaná maturitní otázka, mne příliš nezasáhla, dokud jsem nezjistil, že mne od ní dělí jen jeden lidský život.

Za první republiky byl seniorem kralupských živnostníků František Beneš. Vyučil se zámečníkem a byl v Kralupech majitelem zámečnického a slévačského závodu. V roce 1935 o něm vyšel oslavný článek k jeho 78. narozeninám v časopise kralupského muzea „Podřipský kraj“. Brzy nato pak článek přímo z pera autora. František Beneš v něm podrobně líčí své mládí, svá učednická léta, a jak se seznámil s Františkem Palackým.

Beneš začal chodit do školy v Minicích a pokračoval v Kralupech, když v roce 1867 byla v Kralupech otevřena první obecná škola. Stojí dodnes naproti městské knihovně a byla nedávno přestavěna pro jiné účely. Mladý Beneš se dobře učil a pan učitel Karel Chmel zasílal jeho výkresy, malby a mapy na výstavy. Po ukončení školní docházky odešel mladý Beneš do učení do zámečnické dílny Antonína Fialy v Praze v ulici „Ve Smečkách“. Tam ho ohromila velká tabule hlásající „Maschinen und Kunstschlosserei Anton Fiala“ a velké ozubené kolo a velký klíč zavěšené po stranách domu.

Jako učedník často docházel se starším dělníkem do domu Palackých v tzv. MacNevenově paláci, který dostala manželka Františka Palackého, Tereza Měchurová, dcera bohatého pražského advokáta, věnem. Je to dům č. p. 719/II v dnešní Palackého ulici mezi ulicí Jungmannovou a Vodičkovou. Dělník, ke kterému byl učedník přidělen, byl prý jediný, kdo dovedl odmykat porouchané bezpečnostní zámky u nábytku Palackých. Mladý Beneš se to od něj naučil a jednoho dne mu mistr dovolil, aby šel sám k Palackým opravit porouchaný zámek u starožitné truhly a zhotovit nový klíč. Když mladý učedník dorazil do domu Palackých, otevřela mu služka a k poškozené truhle ho zavedla paní Riegrová, dcera Františka Palackého. Mladý učedník snadno porouchaný zámek rozebral, odnesl do dílny a zhotovil k němu nový klíč. Při druhé návštěvě byl v bytě i starý pán, staromódně oblečený, s vysokým límcem a krkem obtočeným černou látkou. Beneš ho uctivě pozdravil. Hned poznal „otce národa“ Františka Palackého.

Palacký se malého učedníka zeptal: „Kde jsi, hochu, chodil do školy?“. „Prosím, v Kralupech,“ odpověděl Beneš. Ukázalo se, že Palacký Kralupy zná. Patrně v Kralupech nikdy nebyl, ale dobře věděl, že z Kralup pocházel profesor Jan Jodl, který se také zapojil do obrozeneckého proudu, což ho stálo v roce 1848 profesorské místo. Na pamětní desce na jeho rodném domě v Kralupech je uveden jako národní buditel. František Palacký v roce 1818 napsal Jungmannovi, že obdržel od prof. Jodla překlad Dobrovského učebnice češtiny „Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache“, tedy učebnici psanou německy, tak jak byl Dobrovský v té době zvyklý psát. Palackého zajímalo, jak probíhal pohřeb Jana Jodla kralupského, který zemřel v roce 1869. Třináctiletý učeň Beneš na pohřbu byl a Palackému vyprávěl, jak šel v průvodu několika tisíc lidí a tří kněží na minický hřbitov a zpíval píseň „Dokonal život můj“.

Po smrti Františka Palackého docházel do jeho domu František Beneš jako zavedený opravář dál a sloužil Dr. Františku Ladislavu Riegerovi, tehdy vůdčí postavě českého politického života. Po vyučení pracoval Beneš u různých firem, získal velkou praxi. Při svých studijních cestách do okolních zemí, kde se seznamoval v různých podnicích se strojní a chemickou výrobou, rozšířil svoje znalosti a stal se uznávaným odborníkem. Od roku 1876 přihlašoval své vynálezy. Celkem získal 33 patentů.

Jako kluk jsem poznal starého pana Beneše, a on jako kluk poznal starého Františka Palackého. A tak mi ta doba, kdy český národ bojoval o znovu získání své identity v šířícím se rakousko-germánském moři, nepřipadala již tak vzdálená. Pocítil jsem dotek s minulostí. Na rozdíl od pana Beneše jsem během dalších let mého, dnes již mohu říci dlouhého života, žádnou význačnou osobnost nepotkal. Těch bezvýznamných však bylo dost.

Ing. Josef Stupka

Autor:KZ