V roce 2013 začal Kralupský Zpravodaj uveřejňovat vzpomínky na známé osobnosti našeho města. Byly známé ve své době, ale běh času je uvrhl do zapomnění. V době meziválečné, tedy v době mezi první a druhou světovou válkou, si v Kralupech otevřel ordinaci lékař MUDr. Čeněk Falta. Věnujme vzpomínku tomuto oblíbenému lékaři.
Přistěhoval se do Kralup, které tehdy neměly ani deset tisíc obyvatel, a ubytoval se v Jungmannově ulici vedle cukrárny Aloise Klusáčka. Dlouho zde ale nepobyl. Byl zřejmě bohatý a postavil si v lokalitě „Na Františku“ v dnešní Erbenově ulici vlastní vilu s ordinací. V ordinaci měl i rentgenový přístroj, neboť praktický lékař léčil tehdy všechno, i zlomeniny.
Dr. Falta byl brzy oblíbený. Byl menší postavy a z jeho kulatého obličeje vyzařoval laskavý úsměv. Pacientům s chorobami z nachlazení vždy radil, že musí pobývat v místnosti s vyhřátými stěnami. Jeho honoráře byly mírné a léčil spíše dobrým slovem. Nejraději ho ale měli nejmenší pacienti, děti. Věděly, že pan doktor miluje kočky, a že v ordinaci sedí na krbu angorský kocour Cézar, kterého smí hladit. Dr. Falta se brzy sžil s kralupskou společností. Jeho nejlepším přítelem se stal kralupský stavitel Ing. arch. Antonín Karban, spolužák slavného Jana Kotěry z vídeňské akademie. Oba přátelé spolu jezdili do lázní a přiložená fotografie je zachycuje v Luhačovicích.
MUDr. Falta byl i městským lékařem. Léčil všechny zaměstnance městského úřadu a uchazeči o zaměstnání u tohoto úřadu se museli u něho podrobit zdravotní prohlídce. V roce 1936 vypsal městský úřad konkurz na místo obecního strážníka. Přihlásil se i bývalý legionář Josef Payer. Při prohlídce u Dr. Falty neuspěl, neboť nesplňoval požadavky na tělesnou výšku a měl ploché nohy. Payer byl ale bývalý legionář a Československá obec legionářská s rozhodnutím Dr. Falty nesouhlasila a zaslala městské radě v Kralupech potvrzení jiných dvou lékařů, kteří shledali Josefa Payera zcela zdravým. Spor se dlouho táhl a muselo nakonec rozhodnout policejní ředitelství v Praze.
Dr. Falta měl zdravotní dozor i na dvou místech, kde byly ochotné ženy. Bylo to v hostinci „U Bílého beránka“ a v hostinci „V Přístavu“. Za Rakousko-Uherska jezdili lékaři k pacientům v kočáře, jako např. předchůdce Dr. Falty městský lékař MUDr. Kubr. Po první světové válce nastala éra automobilů. Lékaři si je postupně pořizovali i s vlastním řidičem. Ti odvážnější řídili vůz sami. Dr. Falta patřil mezi odvážnější a k cestám za pacienty řídil vůz značky Škoda Rapid. Vypráví se, že byl motoristou nadmíru opatrným. Když přijel ke křižovatce, vždy zastavil, vystoupil a šel se podívat, zda má cestu volnou.
Pan doktor Falta rád chodil na dlouhé procházky, vždy pečlivě oblečený a vždy s deštníkem. Nejraději chodil podél Vltavy až na Kocandu naproti Chvatěrubům. Bývala zde hospoda proslulá dobrým gulášem a dršťkovou polévkou, kterou vařila hostinská paní Dušková. Když Dr. Falta zasedl v hospodě ke stolu, dával rád na odiv zlaté pouzdro na cigarety, zlatý zapalovač a špičku. V náprsní kapse měl vždy připravenou lahvičku s koňakem a přátelům jej kapal do piva na posilněnou. Dr. Falta žil sám, neměl rodinu, a když po druhé světové válce skončil s lékařskou praxí a odešel do důchodu, věnoval svůj dům městu Kralupy a odstěhoval se do Prahy. Na Kralupy však nezapomínal. Každý pátek večer přijížděl do Kralup, kde měl v hotelu Sport zamluvený stůl. Hotel Sport býval v Jungmannově ulici proti pekařství „U Hrdinů“. Kolem dlouhého stolu u zdi sedávali četní přátelé Dr. Falty a pan vrchní Kašé jim nosil z kuchyně voňavé topinky. Dlouho do noci si pak všichni vyprávěli a vzpomínali. Konec Dr. Falty byl smutný. Když před Masarykovým nádražím v Praze vstoupil do vozovky, zabilo ho auto.
Ing. Josef Stupka
REDAKCE: tel. č. 
